|
 Jedna panička, no panička, postaru by se řeklo stará panna, vlastní babičku; to se zhusta stává. Někdo fasuje babičky, někdo zase adolescenty, tak to bejvá. A ta prohlašuje, že je asi jediná, která na reformě zdravotnictví vydělává. Babička bydlí sama v jakési garsonce v jakémsi paneláku. Párkrát se jí povedlo se doma zavřít nebo lépe řečeno nenajít klíče.
Hasiči pak se žebříkem vytloukli vokna a milou babičku poté vypustili z bytu. Klíče byly - jak jinak - samozřejmě v zámku zevnitř v pohodě pověšeny, ovšem babička si jich v záchvatu paniky nevšimla. Ale to sem nepatří. Ta slavná babička si platí sociální služby, je jich u nás v Ústí pár. Celkově 4 250 korunek měsíčně, což zahrnuje dovoz stravy, asistenci k doktorovi, praní prádla a úklid. Jídlo v ceně není, protože babička je diabetik, tak si dost vybírá a denní penzum se pohybuje okolo 130,- Kč. (Zajímavé, že krmný den koně se pohybuje okolo stejné částky...) No a babička musela s jakousi nemocí do špitálu. Takže ta panička šetří na jídle (+ 40,- Kč), na sociálních službách (130.- Kč), celkem 170 korunek. Pouze má velký problém s krmením kocoura, takže za nějakej peníz tam jezdí ta samá sociálka prostě a jednoduše jenom krmit tu ohavnou vypelichanou potvoru. Levná záležitost to není, takže výsledek těchto finančních transakci žádná sláva. Holt každé domácí zvíře stojí peníz a čas... Znám to z domova, „malá" Kateřina periodicky vede debatu - já chci psa. Když jí vysvětluji, ať tedy ráno zkusí vstávat v 06,00, chodit hodinu s vodítkem po Střekově a večer to samé (jenom pár dní cvičně), tak to se jí krutě nezamlouvá. Já žádnou psí potvoru už nechci ani zaboha, před pár lety jsem vlastnil (nebo spiše on mě) samovyvenčovacího psa Kubu, mimo jiné strašnýho ku*evníka, kolem dokola s ním jenom maléry. Furt nějaký ženský u mě a chtěly peníze na potrat své fenky. Já na ně měl systém - Držela, držela! Držela dobrovolně, držela - tak co! Máte si ji hlídat! Pak někde zmizel a mě to fakt bylo hodně líto. Jezdil se mnou za prací a jednou se jeden pán strašně divil, že to psisko drží v hubě konec měřicího pásma a maže s ním po poli pryč. Tak jsem mu vysvětlil, že to je speciálně vycvičenej stavební a geodetickej pes, mimo jiné dost drahej. Kroutil dost nedůvěřivě hlavou, ale viděl to na vlastní voči, tak co. Že si ten měřící bod vybral sám měřící pes Kuba dle svého gusta a nálady, byla ovšem úplně jiná kapitola.... Franta Bouška
|
