 Můj manžel má staršího bratra Adama, který je miláček rodiny. Byl naplánované a očekávané dítě. O pár let později se „nedopatřením“ narodil Petr, můj manžel. Za více než 20 let, co jsme s manželem spolu, řekla moje tchýně několikrát, dokonce i přímo do očí mého manžela, že existuje pouze proto, že si jednak jeho otec tenkrát nedával pozor, a taky že už bylo pozdě na potrat. Nedělám si legraci. Je to hrozné, ale Petr je na to za svůj život už zvyklý, naopak si z toho dělá legraci.
Ale cokoli se
týče Adama, je pro své rodiče to nejlepší na světě, navzdory tomu, že téměř ve všem v
životě selhává. Jeho matka ho totiž neustále zachraňuje a z nějakého průšvihu tahá. Stejně to
samé platí i o Adamových dětech; nedělají nic, jsou to líní frackové, co se
špatně učí, mají všude potíže… ale tchýně v nich vidí andílky. Navíc, skoro pokaždé, když s tchyní
mluvíme, neuběhne ani chvilka, aniž by nám neříkala, co Adámek udělal, co mu
dala, co dala jeho poslední manželce či dětem. Finanční sumy, co za ně platí,
kupuje, vyplácí, jsou údaje většinou v desetitisících a její zdůvodnění je
pokaždé neuvěřitelně ohromující. Ono teda ty problémy, do kterých se Adam a jeho divná rodina
dokážou dostat, jsou neuvěřitelné a ohromující jakbysmet. Adam totiž není schopný delší
dobu platit žádné účty, ani zůstat ženatý (měl už tři manželky!), ani se
postarat o děti (má tři, s každou jedno), či zůstat delší dobu v nějaké práci,
ale v očích své mámy určitě je kouzelník, co chodí po vodě.
Co se týče naší
rodiny, tak na nás se kašle. Téměř 22 let nás téměř ignorovala, protože "nemá čas". Ovšem když se
tchyně nudí, nebo něco potřebuje, očekává, že okamžitě skočíme. To například
klidně zavolá, že je jí špatně, ale že strašně nutně potřebuje umýt okna, a já
naklušu, nebo Petr taky cokoliv pro rodiče udělá. Když ale náhodou odmítneme, naštve se a rozčílí se. Nebo když s manželem
odmítneme pořád poslouchat, co zas všechno je kolem Adama nového,
otravuje tím naše děti. Kolik toho jejich bratrancovi a sestřenicím dala,
koupila, kam je vzala, co jim zaplatila, co všechno pro ně udělala. Ale našim
dětem k narozeninám a na Vánoce nedá skoro nic, nebo jen opravdu takové trapné
a nijaké dárky.. Ale manžel se nerozčiluje, naopak ještě každou chvíli klidní
mně.. Je úžasný a strašně hodný. Celý život tvrdě pracoval, prošel těžkou vysokou školou, má
dobré zaměstnání a je skvělým manželem a úžasným otcem. Mě ale chování tchýně
trápí. Ne, opravdu ne kvůli mě, ale kvůli manželovi a našim dětem. Děti to zjevně taky
trápí a nechápou babičku. Já jim to ale nechci nějak vysvětlovat, jak
taky.. Cokoli tchyni ohledně toho řeknu, je jako hrách na zeď. Když jí řeknu,
že to je zbytečné, aby dětem pořád říkala, kde s Adamovýma dětma byla a co jim
zase pořídila, že to je sice hezké, ale že si nemyslím, že by jim to pořád
musela říkat, tak se ani neurazí, ona to prostě nechápe! Jo, tchán je ok, ale on je absolutně pod pantoflem, takže jako kdyby ani nebyl.
Tak jsem se z toho
trochu vypsala, jinde to říct nemůžu, tak mi snad Kudlanky a Kudlánci poradíte,
jak to dál snášet. A kdyby ne, tak jen to, že jsem to mohla někde "říct", už to je fajn.
ŠIMONA
|
