|
Středa, 19 únor 2020 |
 U nás doma jest neskutečnej bordel. Jak někteří z vás zaznamenali, rozhodla jsem se vyhostit z bytu dvě obrovitánský skříně. Jedna už plní službu ve zcela nové domácnosti, druhá zatím zeje prázdnotou u mne doma. Došlo mi, že tohle je jediná velká moc, která mi pomůže exkomunikovat to moře věcí, které "by se třeba ještě někdy mohly hodit". V tomto stavu pohodlně spaly věčným spánkem - v oněch skříních - už řádku let. |
|
|
Pátek, 15 listopad 2019 |
|
Moji
milí, rozesetí nejen po České repubice, ale všude po světě, kde jen
lidé mohou žít... Mimo jiné, jsem přesvědčená, že opravdu není země, kde
by se nějaký ten "někdo odsud" nenašel. Kdysi jsem s přáním spojit Čechy ze všech koutů světa
tenhle časopis zakládala. Název jsem si vybrala víceméně proto, že
kudlanka je nebezpečná především svým partnerům, ale jak tak na to
koukám, kudlanky, respektive zdejší čtenářky a čtenáři, se dovedou
setsakra proti sobě postavit... Ještě že se nedá ukousnout hlavu po
internetu :-))) - Ale teď k těm vzkazům pro některé, a k přání,
směřujícímu k vám všem:
|
|
|
Pátek, 08 listopad 2019 |
 Tak letos v létě to tady na tančení určitě nebylo, naopak bylo hodně smutně, poznamenáno úmrtím sousedky, který jsme neřekli jinak, než naše babička. Strašně mi chybí, probírali jsme spolu, mimo dětí a vnoučat, nejvíc protektorát, osvobození, komunismus. Byla nejen znalá, ale i moudrá. Zemřela v 92 letech, milovaná svými dětmi, vnoučaty, pravnoučaty. Tak bych řekl, že sice moc smutný, ale těch 92 let v plnym zdraví je zase moc pěkný. |
|
|
Středa, 16 říjen 2019 |
Správně bych měla mít pásmovou nemoc už za sebou a být normální. Jenže já nikdy normální nebyla, ani když jsem se k letadlům nijak nepřiblížila. OK, ještě teď si vyčítám tu CO2 stopu, a to jsem, prosím, ani žádné luštěniny už preventivně nejedla... Zajímavé je, že jsem pozoírovala, že podstatně hůř je na tom Kayouk, a přeneseně to odnáším já. První dny se totiž budil mezi jednou a druhou v noci a mátožným krokem se dobelhal ke vchodovým dveřím a posléze se i vehementněji dožadoval vyvenčení. Nojo, v Praze tou dobou je mezi sedmou a osmou ranní... |
|
|
Neděle, 11 srpen 2019 |
Jak málo stačí pro radost, pro rozzáření celého dne, pro prima náladu, pro velkou potěchu... Měla jsem velkou radost, když se mi podařilo, abyste se lépe a jednodušeji dostali ke psaní komentářů. Věřte mi... Hlavně těch milých komentářů a šťastných vět, když se vám to povedlo. A věřím, že už je to naše kudlí společenství natolik sžité, že rozmíšky nebudou. Každý má přeci právo na svůj názor, a je bláhové vnucovat svůj druhým...
|
|
|
Pondělí, 24 červen 2019 |
Zamilovala
jsem se. No, vlastně ne tak moc, ale trošku joooo. Do svého pejska.
Protože se ke mně chová tak, jak v životě nikdo. Má mne rád bez
sebemenších výhrad, líbím se mu, ať vypadám jakkoliv, je mi vděčný za
mou přítomnost a - a občas mi něco předá... Ano, tentokrát
mi předal klíště!!! Tedy, já ho vždy po příchodu z venku
probírám, pročesávám... A hup, ta mrcha, co ji svým nezájmem (díky chemii) odpudil
Kayouk, se zahryzla do mne! |
|
|
Čtvrtek, 13 červen 2019 |
U nás doma je poněkud nejisto. Jak jsem psala minule, snažím se zbavovat věcí navíc, úpím při tom; mám pocit, že věci, které posílám dál do světa, se u mne drží zuby nehty, uprošují a slibují, že i nadále budou nehnutě ležet na svých dosavadních místech. |
|
|
Pátek, 26 duben 2019 |
U nás doma jest binec jako kráva. Když jsem odlétala, bylo zasněženo, teď je nádherně, na triko a lehký kalhoty. Takže je jasný, že jsem byla pryč docela dost dlouho... No, a protože u jedné z předminulých návštěv New Yorku jsem o tom psala a dala tedy světu vědět, že doma nikde nikdo, tak mi byteček vybílili. Proto o tom píšu až teď... Co mám povídat, byl to zážitek, ten návrat... |
|
|
