Dítě vypadlo z okna, utopilo se v bazénu, udusilo v autě...a kdo za to může? Rodiče. Zavřete, zlynčujte, popravte je! Jsou to nezodpovědní zločinci. To mně by se tohle nikdy stát nemohlo, nejsem přeci magor! Aby nedošlo k mýlce, naprosto souhlasím s tím, že rodiče jsou za své děti zodpovědní. A pokud navíc v době tragédie zrovna odešli na své dvě-tři do hospody, o vině se vůbec nedá pochybovat. S čím nesouhlasím, je to "mně" a "nikdy".

To by stejně bylo skvělý, kdyby děti byly natahovací. Byly by takhle roztomilý a pak by jim došlo pérko a jenom tak by zůstaly sedět a koukaly," zasnil se muž při pohledu na našeho nejmladšího, který zrovna hýřil dobrou náladou a rozdával své osmizubé úsměvy na všechny strany. Tak jsem si to představila... Ráno bych je natáhla nejdřív v sedm hodin. Už žádné buzení v pět třicet!

Nečekejte, že jim to vysvětlí kamarádi, nebo že je na prahu puberty poučí otec. Přijde to mnohem dřív. Budiž vám drobnou útěchou, že obvykle v obráceném pořadí. Takže nejprve "jak jsem se dostal ven" a teprve poté "jak jsem se dostal dovnitř." Jsem zastánkyní pravdivého informování a navíc, nerada bych, aby na tom moje děti byly podobně jako já.

Tak se musím zase pochlubit. Kým? Přeci tou mou malou puberťačkou.... I přesto, že mě místy vytáčí k nepříčetnosti, když musím poslouchat její drzé narážky, dívat se na její oční bělmo, když jí poskytuji (zdarma) nějakou dobře míněnou a bezpochyby užitečnou rodičovskou radu. Ale... kdo nikdy neházel perly sviním, ať se přihlásí.

Tak, už jsou skoro tady - nenáviděné i milované, očekávané i vítané s jásotem a nadšením na straně jedné, případně s obavami (co s nimi) na straně druhé. Určitě jste se už dovtípili. Ano, příští týden si naše ratolesti vyzvednou vysvědčení, dají paním učitelkám kytku a čokoládu, hodí aktovku do libovolného kouta, kde se na ni bude několik následujících týdnů vesele prášit a dětičky začnou prázdninovat.

Nedávno jsem slyšela v rádiu při jízdě domů docela zajímavou debatu. Většinou beru puštěné rádio či cd přehrávač jako kulisu, tentokrát jsem však uši nastražila. Nešlo o nic bulvárního, šokujícího, nebo cizokrajného, ale o nový psací vzor s názvem „Comenia Script". Debaty se krom paní moderátorky ještě účastnila autorka Radana Lencová a učitelka z Valdorfské školy, průkopnice nového písma.

Tak jsem mluvila s Kamilou - však ji většina z vás zná. Alespoň virtuálně. Znám ji z dob, kdy její malej chlapíček byl ještě hodné příjemné dítě, později jako velmi chytrého a veselého kluka. Ovšem, když jsem s ní mluvila dnes, postěžovala si, že tenhle mladý muž, co jí roste před očima, jí nějak dává zabrat :-))) Však čtěte a budete-li vědět radu, raďte ....

Je mu osm, chodí do druhé třídy a stejně tak i druhým rokem na housle. Každou středu si mimo školní brašnu bere navíc tašku přes rameno ((na noty) a housle do ruky. Takhle obtěžkán vypadá jako voják v plné polní. Všechno je mu veliké, dlouhé a zpod všech těch krámů a nálože vykukuje jedna kulatá ostříhaná hlava. Tak,  to je můj Mates - houslista.