Taksem právě znova zjistil, že pro jakoukoliv bábu jsem naprosto nepoužitelnej. Já už fakt mám nejradši pávlač s pivem a cikárem. Když si představim, že bych musel na procházku, dělá se mi uplně nevolno a děkuju Prozřetelnosti, že mě žádná bába nenutí k přemáhání. Jistě bysem společnost přivítal, to ale JEDINĚ podle svýho - gril, maso, pivo, víno, cikáro, kecy vo ničom a vo všom, nohy ve vejšce na zábradlí.

Tedy konkrétně: Co může stařenka (65 let) nabídnout starci (70 let)? Začalo to asi před týdnem, jednou odpovědí na můj seznamovací inzerát. Dáma, že jako oceňuje můj bezchybný pravopis, taky specifický  humor (ha ha) i nesmírně sympatickou  fotku (ha ha) - viz tudle vedle - a vůbec nechápe, proč jsem se už dávno neseznámil (pětiletý stáří inzerátu je tam uvedeno automaticky).

Podle vzrušených zpráv na všech TV stanicích se muselo jednat přinejmenším o nehorázný porušení všech existujících lidských práv. Ani slovo však nepadlo o podstatě věci. Tak jsem se musel mrknout blíž, protože já už jsem holt takovej, že lidský práva mi ležej na srdci jako máloco:

„Tohle je dětinská záležitost, už jsme udělali jiné věci," s přehledem vypovídá Nigerijec Innocent Oseghale, vrah a kanibal.  Pamela Mastropietro, 18 letá drogově závislá dívka, byla na léčení v zotavovně v Corridonii, ale její závislost ji přiměla opustit léčebnu a 29. ledna tr.  odjela do Maceraty, kde se snažila nějak sehnat dávku... Tam potkala Innocenta Oseghale, který jí drogu nabídl, a to jí bylo osudné.

Ještě nedávno jsem měla na nohou běžky, uplynulo pár dní a je to na triko a na kraťasy. Krásné mne počasí inspirovalo k tomu, vyrazit do lesa a zjistit, co všechno už kvete. A kvete všechno, a naráz. Jsou pryč už sněženky a talovíny, nastoupily bledule, ladoňky a dymnivky. Modrou barvou až do fialova se chlubí podléšky s fialkami, které ostatním kytkám konkurují vůní, která se rozlévá po celém lese.

Většina lidí od sebe krysu a potkana nerozezná. Potkan je větší, silnější a krysu u nás už v podstatě z přírody vytlačil. Krysám se lépe dařilo v dřevěných stavbách, kterým už u nás odzvonilo. Potkani jsou inteligentní, odolní a děsivě rychle se množí. Protáhnou se každým otvorem, jsou žraví a nepřímo způsobili smrt milionů lidí.

Nejprve chodila do rodinné školy s ekonomickým zaměřením, pak pracovala jako švadlena, vdala se, narodil se jí syn, rozvedla se. Dlouhodobě se jí ale nedařilo najít práci. V té době dálkově získala maturitu. V r. 2006, když bylo jí dvaadvacet, se proto rozhodla odejít za bratrem do Británie, do Leicesteru. Záhy si našla práci jako uklízečka v restauraci, pomáhala tam také s mytím nádobí a později přípravou pro kuchaře.

Jako jedna z mnoha občas nakouknu na stránky Miroslava Macka, na jeho web "macekvbotach.cz". Tentokrát mne tam zaujalo něco, co věřím (a doufám), že zaujalo či zaujme i mnoho dalších. A dalo by se to komentovat jednou proklatě profláklou větou ze Shakespeara: "Je něco shnilého ve státě dánském..." A oč že se jedná? Čtěte, zamyslete se a ...