No, proč ne? Jistě, rozumím, že zadarmo není nic, ale o tom teď řeč nejde. Je to prej tak, že jsou rodiny, i neúplný rodiny, který si přepych oběda pro děcko za 25,- Kč (rovná se 500,- Kč měsíčně), nemůžou dovolit. Tomu ale nerozumím, proč si to nemůžou dovolit. V tom případě by nutně musela bejt chyba v nesprávně nastavených sociálních dávkách. Ty přeci musej bejt nastavený tak, aby si aspoň základní stravu mohl dovolit každej. Jestliže nemůže, musí bejt chyba ve výpočtu.

Bydlím kousek od Pražského hradu. Už od klukovských let ho mám prolezený od sklepů po půdy, a to doslova. Celý život přes Hrad chodím ať na procházky nebo tudy vedou mé pěší cesty do centra. Ale dali mi najevo, že už tudy nesmím. Před branami Hradu stojí šílené fronty nebožáků, kteří se chtějí dostat dovnitř. Odzkoušel jsem, že nějakých deset minut čekání je úplně o ničem, dobu čekání odhaduju tak na hodinu.

Nenávist, kterou vidíme v naší společnosti, není kulturní válka. Ta je snad s muslimy v západní Evropě. U nás zatím není. U nás je dokonce veliká kulturní tolerance. Nenávist má jiné příčiny. Pan Halík se podivuje, proč lidé, kteří snad nebyli nikdy v kostele, v Brně násilně protestovali proti hře: Naše násilí, vaše násilí, ve které Ježíš znásilňuje muslimku. To je právě nepochopení našeho paradigmatu.

Už pěkně dlouho se přemílá to známé: "Vezmeme si sem padesát syrskejch sirotků a budeme cool!" No, tak přesně tak to ta moudrá dáma neřekla, ale spíš bych to brala, než když to ze sebe produkuje jako něco totálně vážnýho, závažnýho.  Snažím se představit si: děti, které žily doteď úplně jinde, v jiný kultuře, mluvějí svou řečí (a tedy rozhodně nerozumějí česky). To jako najmeme ještě česko-syrské vychovatelky-překladatelky?

Poněkolikátý jsem už přečetl, i slyšel, že páteční hlasování o nedůvěře sice Babiš ustál, ale nesprávně, protože prakticky vyhrál demokratickej blok. Pro bylo 92 "demokratů", proti bylo jen 90 antidemokratů, z čehož vyplývá, že "demokrati" slavně zvítězili. Normální člověk by to považoval za dobrej fór, jenomže vážení: Já skutečně, ale skutečně, nekecám, oni to fakt myslej smrtelně vážně.

Pokus o vyslovení nedůvěry vládě, lidé v ulicích a vyhazování věnců, které u památníku položil establishment, to všechno jsou revoluční činy. A o čem je tato revoluce? K čemu je, když občané rozhodují ve volbách? Neuznávat legitimní vládu je revoluční čin. Je to čin proti vůli většiny národa, který stávající establishment zvolil. Taková revoluce byla na Ukrajině, v Egyptě, v Libyi, v Sýrii apod.

Nefandím nikomu, protože po posledních volbách jsem si politiku totálně zhnusila. Dodnes vždy, když jdu na procházku se psem, vidím všude, na všech kandelábrech plápolat potrhané zbytky cedulí, na nichž jsou slibovány ty největší možné zhůvěřilosti. Rychle a přes noc byly všude vyvěšeny. Teď však není živá moc, která by je sesbírala a odstranila. (A jedno je jasné: většina těch vylepených slibů byly stejně jen báchorky.)