Cestou z procházky mne na opuštěné lavičce zaujal kamínek. Malý, tak snad půl palce, ale zářil. Byl na něm obrázek… Takhle jsem se dostala k současné zábavě, čím dál oblíbenější, masovější v celém světě. Putovní pomalované kamínky jsou celosvětovým hitem. Lidé je pokládají na různých místech pro potěšení těch, kteří je najdou, i své, pokud pak sledujete jejich cestovní dobrodružství. Spojí se tak dvě zábavné činnosti – malování a procházení se. Navíc někomu neznámému uděláte radost.

Potřebuju obejmout, pohladit, potřebuju se líbat v průchodu, v parku, na autobusový zastávce, v kuchyni. Potřebuju obejmout, venku, doma, pod stromem, potřebuju obyčejnou pusu na tvář, na čelo, na rameno, na palec u nohy. Potřebuju vidět lásku v očích, cítit ji v dotyku. Potřebuju slyšet, že jsem tvoje, tvoje, tvoje.. potřebuju slyšet: Má tě rád, mám tě rád, mám tě rád. Potřebuju blízkost, jako kytka vodu.

Myslela jsem na chlapy, a čím víc jsem jich měla plný zuby, tím víc jsem na ně musela myslet. Myslela jsem na ně v práci, doma, cestou do práce a z práce, myslela jsem na ně i ve vaně a to bylo docela nebezpečný, to jsem pak měla jasno, jak moc mi chybí. Ale ve skutečnosti jsem si naplnila celé dny vším možným tak, abych neměla ani mezeru na myšlenky na ty zatracený chlapy, jenže když už jsem při luštění křížovek musela myslet zas na ně, tak jsem si řekla, že bych s tím měla něco udělat.

Když jsem jednou vyslovila přání, že bych někdy ráda viděla azurové pobřeží, nebylo nic, co by mi můj (bývalý) přítel D. odepřel. Protože měl velmi podnikavého a cestovatelského ducha, stejně, jako já a byl to muž činu, netrvalo dlouho a mé přání mi splnil. Na sbalení kufru jsem měla asi třicet minut, a ačkoliv jsem pragmatická žena do nepohody, musela jsem při balení zklamaně usoudit, že večerní koktejlové šaty a Prada lodičky na jehlovém podpatku nevyužiji, zato si úplně vystačím se svátečními tepláky a keckami.

Neříkejte, že vám se nikdy něco podobného nestalo: udělali jste něco jinak, než bylo běžně zvykem, než jste dosud znali, a ono to perfekt fungovalo. Avšak postupem doby jste zjistili, že vůbec nejste žádní vynálezci, ale že je to používáno bůhví jak dlouho, jen vy jste to neznali, a že jste tedy "vymysleli trakař". Vzhledem k tomu, že vím, že nic nevím, tak bych si v průběhu života mohla s "trakaři" otevřít velkoobchod...

Toto pondělí jsem zahájila aktivní účetnický kurs v jedné firmě, který mi nostalgicky připomněl moje začátky ve Švýcarsku. Po nějaké době, co jsem si vyzkoušela život v jiných zemích a Česko mi bylo pořád malé, rozhodla jsem se usadit ve Švýcarsku i za tu cenu, že musím opět začít od začátku. Zklamaně musím uznat, že na mě nečekala slavobrána s uvítacím výborem a uchytit se před několika lety bylo více, než těžké.

Po základní škole studoval vojenskou školu v Liptovském Mikuláši. Později se vyučil kominíkem. Ale pak se už věnoval jen zpěvu - v Brně navštěvoval pěvecký soubor Kampanela, pokračoval tamtéž na konzervatoři a nakonec studium ukončil na konzervatoři pražské. Jeho umělecké jméno mu vymyslela Gabriela Osvaldová. Bohuš Matuš, o kterého se jedná, má o třicet let mladší partnerku – sedmnáctku. Spolu mají už čtvrt roku starou holčičku Natálku.