Asi není třeba připomínat, že v létě se jezdí na dovolené. Věděli jste ale, že i rodiče malých dětí mají právo na to, jet na dovolenou? Ano, je to tak. Akorát ti jezdí s dítětem, což je tak nějak očekáváné. Jak už bylo řečeno, léto je výhní dovolených. Kdo v létě nejede na dovolenou k moři, ten jako by nebyl. Jakmile nesdílíte na facebooku alespoň deset fotek od moře, Mark Zuckerberg zabije koťátko. Nicméně dovolená bezdětných lidí a lidí dětných je diametrálně odlišná.

Nevyčerpatelnou studnicí kutilských historek jsou lékaři. Koneckonců jsou to oni, u kterých většina příběhů, jejichž hrdinou je kutil a cirkulárka, vrtačka, šroubovák či motorová pila nebo hoblovka, končí. Zvláště bohatou sbírku mají lékaři z rekreačních oblastí, protože chata či chalupa jsou pro kutila nejčastějšími polygony pro experimentování v duchu hesla udělej si sám.

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu, bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality. Taková obětavka, aniž by jí o to kdokoliv žádal, vstává ve čtyři hodiny, aby upekla kachnu a domácí houstičky, složila ručníky do tvaru labutí, vynesla kočičí záchod, a bobky v kompostéru srovnala podle velikosti.

Posaďte se, dejte si kávičku, přestaňte chvíli myslet na všechno, co vás trápí, a poslechněte si následující příběh. Každý si zaslouží pauzu a tohle je příběh, který potěší a pobaví. Od mládí jsem rád hrál na dudy. Téměř o každém víkendu jsem někde hrál. Měl jsem za sebou mnoho koncertů, svateb, podnikových oslav a podobných představení.

Jelikož jsem vášnivý rybář, rozhodl jsem se, že budu mít syna. Bylo to poměrně logické rozhodnutí. Optikou zažitých genderových stereotypů jsou totiž synové náchylnější k podobným aktivitám, jako je rybolov nebo myslivost. Malí mužové totiž v sobě mají zakódované lovecké pudy a proto se u nich lépe rozvíjí láska k rybolovu. Naproti tomu dcery nejsou pro rybolov vhodný materiál. Ty raději, než by šly s taťkou na ryby, vyžehlí, vyperou a nebo otěhotní.

Tak tohle slovo jsem už dávno neslyšela... Nejmladší generace nejspíš vůbec netuší "vocogou", ta prostřední snad mátožně a jen babuchy si vzpomenou na doby rozpíchaných prstů a několikahodinové práce nad zašíváním roztrhaných ponožek. Jo, některé věci člověku ale vůůůbec nechyběj. 

Žijeme v zaheslované době. Všude a na všechno aby si chudák člověk pamatoval nějaké heslo, nějaký PIN. Kolikrát jsem to zvorala... Přiznám se, že se snažím, abych jich neměla moc; a pokud by si na mne zasedl nějaký hacker, byla bych pro něj vyloženě chuťovka, protože by mi lážo plážo vybral všechno. No, ale naštěstí nic moc nemám.  Jedno z mých prvních hesel, vlastně to úplně první, bylo "KOZÍ NOHA".