Když ve čtvrtek před večeří zazvonil telefon s jakousi zvláštní naléhavostí, bylo mi jasné, že se něco stalo. Stalo se. Manželčin otec si vymkl kotník a nedalo se jinak, než že žena musela na pár dní k němu. Postarat se o domácnost, králíky, slepice, býčka a též i o tatínka. Což o to, sbalena byla hned, vzala tašku, auto a láhev slivovice – prý na obklady.

I po zkušenosti s nedobrovolnou erotickou masáží jsem neupustila od hledání té pravé masérky, která mi pomůže od bolesti a napjatých svalů. Jedna známá mi doporučila specialistku ve svém oboru. Vzhledem k tomu, že platím nekřesťanské peníze za zdravotní pojištění, které mi pokrývá štědrou částkou výdobytky alternativní medicíny, hledala jsem masérku, která je uznaná pojišťovnou a zároveň svou práci opravdu umí.

Středa. Dnes dělám jen do jedné. Jdeme s dcerou koupit nové boty. Potřebuje botasky, nějaké pevné a nejlépe khaki nebo béžové, aby v nich mohla chodit do ježďáku a neničila mi moje nové adidasky. Aby na nich nebylo vidět to bahno a sláma, co mi nosí domů na těch mých. Čekám na zastávce, přijely už dvě sedmnáctky a jedna dvacítka, ale ani z jednoho autobusu moje kvítečko nevystoupilo. Kontroluju čas. Jsem tu tak akorát, tedy sotva čtvrt hodiny „po“ .

Nechápu muže, kteří si dělají vrásky se slábnoucí potencí. Nepochopili asi, že teprve s impotencí začíná muž naplno žít. Začne být moudrý a rozvážný, nepředvádí se trapně před ženami rychlou jízdou, vtahováním břicha, či jinými adrenalinovými sporty.

Když je venku ošklivo, je hrozně těžké přinutit se odložit knihu a kávu a vyjít do čerstvého smogu dělat něco pro své zdraví. Ještě mnohem těžší je přesvědčit vlastní děti, aby nechaly své kakao a sladkosti, vypnuly televizi, přestaly skákat, řvát a demolovat byt a místo vší téhle zábavy vyrazily do šeré plískanice za oknem. Náš byt před úplnou demolicí zachránila věta „Půjdeme krmit labutě“.

Většinou jsem při vymýšlení a vyrábění měla strašně ráda ticho. Naprosté ticho rušené jen občasným hlukem projíždějícího auta, kterých naší ulicí jelo jen pár. Občas zašustily listy maranty, když se večer ukládala k modlitbě, a že uměla šustit docela zřetelně. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky, nechat je plynout v řece ticha. Splývat s proudem nápadů, které se mi zjevovaly v hlavě bez ohledu na denní či noční dobu, zaměstnanost nebo prokrastinaci.

Už čtvrtý týden jsem doma, kdy pravidelně kontroluji zásoby v ledničce. Pro jistotu v hodinových intervalech, aby se nezkazily. Při náhodném pohledu do imitace mého barokního zrcadla, se mi zatajil dech. Musela jsem nelibě zkonstatovat, že nápadně připomínám Titanic v dobách své největší slávy. Spousta kytu a vstup do podpalubí je z bezpečnostních důvodů zakázán...