Vyjeli jsme dál na sever, a nedaleko za Whistlerem jsme zahlédli kaskády, kdy voda říčky po nich poskakovala jako po schodech do hlubokého úzkého kaňonu a mohutný vír naháněl hrůzu. Uvelebili jsme se na velkém plochém kameni a užívali si hřejivých paprsků slunce. “Co asi naši kluci dělají”, ozvala se po chvíli Alenka. “Co by dělali, v Čechách je sedm večer, tak koukají na večerníček, ale kdyby zde byli s námi, dobře by bylo”. Odpověděl jsem s povzdechem.

To sem to zase vyvedla… Tedy nic neběžného. Prostě jsem dala vařit 4 kuřecí kejty na polévku, a šla vyhodit smetí. No, a venku jsem se „malinko“ zakecala, a když jsem se vrátila domů, bylo tam téměř neviditelno, z lodžie stoupal kouř k nebesům a vzduch uvnitř k nedýchání… Škoda, já vím, jenže – ten puch…

JO, ONO SE STÁLE NĚCO DĚJE... To vám bylo jedno nešťastné prase, a to bylo zavražděno v Osvětimanech na Uherskohradišťsku spojenými silami cca šesti lidí. Důvodem k jeho smrti byl prý fakt, že se mu udělalo hůře než volno. Policie sice tento mord vyhodnotila jako podezření z přestupku spočívajícího v porušení zákazu shromažďování povoleného počtu lidí ve stavu nouze, ale majitel kolabujícího pašíka uvedl, že dodržel všechny předpisy platné v této době.

Před odjezdem z Toronta do Vancouveru, jsem nechal provést u auta výměnu oleje a celkovou prohlídku. Čekala nás 4380 kilometrová trasa a asi 45 hodin jízdy. Přiznám se, že jsem byl trochu vyděšen, protože v Čechách jsme s naším starým vysloužilcem nikdy bez nějakého problému nedojeli z Krkonoš do Prahy, a to je pouhých 200 km. No, po prohlídce farmy a rozloučení s panem Hutkou jsme v poledne vyjeli.

Pokud je pobyt doma nucený a dlouhodobý, přibývá množství faktorů, které zvyšují náš stres a u mnohých lidí mohou zvýšit úzkost, agresivitu, beznaděj, naštvání nebo depresi. Lidé v některých zemích sev těchto dnech začali bavit novou zábavou - vystavují ve svých oknech plyšové medvídky. Chtějí tak potěšit děti, které tráví většinu času doma, a jen na chvíli se dostanou s rodiči ven – pak je mohou hledat a počítat… Hledání medvídků je prý inspirováno knížkou Jdeme na lov medvědů od britského autora Michaela Rosena.

Prvního května 1985 jsme vyjeli pozdě odpoledne s plně naloženým plymouthem station-wagon k Sunridge, rozloučit se s panem Hutkou, jemuž jsme byli vděčni za mnohé. Z Toronta je to pár hodin jízdy. Bylo před devátou, když jsem dal motoru auta odpočinout. Vystoupili jsme před nízkou budovou ve tvaru L.

Taky jste si říkali, co mají společného? No, grónské pižmoně naši poslanci ani poslankyně asi moc nezajímají, a jsem na fest přesvědčená, že stejné je to ve skutečnosti i naopak. Přesto čtyřem statečným tuhle zajímavou cestu posvětil sněmovní organizační výbor.

Vysoké letní teploty i o půlnoci, stoprocentní vlhkost vzduchu v Torontu, svlékli obyvatele do nejnutnějšího oblečení. Letní móda žen je pro muže v tomto městě velice přitažlivá. Přesto si svobodní muži z Evropy stěžovali, že mnohé ženy chtějí jít k oltáři jako panny. Kdo může, chladí se v ontárijském jezeru. Nebyli jsme výjimky a každou volnou chvilku jsme dělali to samé.