Opravdu se to mohlo stát komukoliv. Ale ne každý by z toho dokázal udělat tak velkou mediální kauzu. Za napadením není ani politika, ani rasismus. Za napadením je pouze alkohol. Každý, kdo se podobné akce zúčastnil, tak ví, jak to na těchto koštech vypadá. Prostě se z normální potyčky před hospodou dělá politický útok. Napřed však slyšeli přímo od pana Feriho, že „asi někdo poblíž rasisticky nadával“, ale to on přímo neslyšel.

Jistě znáte krátké příběhy, které jsou zakončené určitým morálním ponaučením. Můžou to být bajky o zvířatech, obyčejné staré příběhy, či legendy, které se na nás snaží zapůsobit, poradit nám, či jen kritizovat běžné společenské problémy. Je velice zajímavé, kolik takových známých příběhů se zapíše do každodenního života, s kolika se člověk setkává a vidí v běžné realitě. Předložím vám nyní sérii příběhů, ve kterých účinkují skutečné postavy v jejich skutečných životech.

Znáte to krásné české přísloví: „Co se doma uvaří, má se doma i sníst“? Určitě ano, v některých firmách a profesích se ke smlouvě dokonce podepisuje doložka o nevynášení informací. Jsem toho názoru, že praní špinavého prádla na veřejnost opravdu nepatří, ovšem někdy se to, co se doma uvaří, opravdu sníst nedá. Můj Honza byl přímo ukázkový strávník, už jsem to tu někdy psala, že byl pažravý a nikdy se nad ničím neofrňoval, jediné, co mi zakázal vařit, byla kapusta v jakékoliv podobě.

Už ani nevím, jak se ten pořad jmenoval. Rozhodně tehdy byly jen dva televizní programy a vysílalo se pár hodin denně. A „naživo“. Byl to myslím pořad o slavných Češích ve světě. Vzpomínám, že se právě z Brasílie, právě dokončeného brazilského hlavního města, vrátilo pár Čechů. Jestli tam pracovali, to už nevím, snad. Ale utkvěla mi v hlavě jedna střelhbitá odpověď zpovídaného muže:

Jak se tak toulám Facebookem, narazila jsem na stránky, kde si vylévají své srdce učitelé. Ne, budete se divit, nepíše se tam o malých platech, ale o těžkostech s učením. Následující příspěvek tam napsal třicetiletý učitel přírodovědných předmětů. S elánem se vydal do školy, ale se smutkem to nakonec vzdal… Vysvětluje to jistou frustraci a naštvanost učitelů, kteří chtějí učit moderně a nemůžou. Ono se totiž zdá, že "učit dobře" pořád ještě na řadě škol s konzervativní tradicí není vůbec normální.

Podíváme-li se na tetu Wiki, co znamená slovo bufetit, dočteme se, že bufetit = vybírat vyhozené věci z košů a popelnic za účelem jejich dalšího použití. Za tohle krásné slovo mohou v podstatě Francouzi a jejich vynález buffetu, čili místa, kde se dá rychle najíst. Patrně někdy v 70. letech minulého století vzniklo i ono krásně české bufeťák a bufetit, protože i za první republiky sice existovala kouzelná „bufátka“, ale zcela jistě tam jejich majitelé nenechávali válet nedojedené talíře. Ti se naopak snažili, aby měli v podniku čisto a útulno, maximálně rozdávali přebytky zadním vchodem.