Korejtka byla rozdána, brzy do nich začne být sypáno a teď hospodářům zbývá jen čekat, jak se budou ta naše zvolená prasátka chovat... Zda se stane zázrak a  sliby budou plněny. I když - jsme už od malinka zvyklí, že devadesát procent toho, co je nám slíbeno, se stejně nikdy nesplní. "Když to po sobě neuklidíš, roztrhnu tě jak hada!" "Když se nebudeš učit, bude z tebe kopáč." "Miláčku, buď mou, navždy, navěky, budu ti vždy oporou a věrným mužem..." "Dědo, přepiš mi to, já tě tam pak nechám bydlet, neboj."

Koukám, že chudák před týdnem zdrhlá mambička zelená  vážně konkuruje slavnému Chucku Norrisovi… tedy co do počtu vtipů, protože těch se fakt vyrojilo: "Pražským primátorem se stane mamba zelená".  No, už tu chudinku připochcíplou našli …Ale úžasná česká kreativita prostě nezná mezí. Pár těch špeků vům tu skopíruju...  (Jo, je to ve skutečnosti nepříjemný, sama jsem zažila něco podobného, jen malinko podobného, ale div jsem pak majitelku prchlého zvířete nezabila.)

Nebudu se tvářit rozjuchaně a tvrdit, že pokročilejší věk má samé výhody. To bohužel nemá – člověk tráví pořád víc času obcházením lékařů, při ranním joggingu píchá v koleni, kopání krumpáčem vás unaví znatelně dřív... a taky knížka, obraz nebo hudba mě už nadchnou zřídkakdy, protože jsem tak nějak už všechno v té či oné podobě viděla, slyšela a někdy v životě vnímala. Cizí jazyky lezou do hlavy znatelně hůř. Inu, jak zpívá R. A. Dvorský, "Do duše podzim se již vkrádá.."

Je jasné, že kluci mají jiné životní sny než děvčata, která už od mala svůj životní cíl vkládají do milovaných panenek, a tím se naprogramují na budoucí dobré mámy. My, kluci v dospívání, často preferujeme technickou a někdy i silovou představu o budoucím životě; a vyrůstají z nás chlapi, předurčení někoho nebo něco řídit, rozhodovat o někom a něčem, zkrátka uplatnit své ego v rámci schopností a možností. Samozřejmě, stejné vlastnosti mívají i ženy, ale myslím, že podstatně v menší míře.

Byla u mne na návštěvě jedna kamarádka. Daly jsme si kávu, popovídaly (tedy probraly jsme živé-mrtvé, všechny zajímavosti a drby, co jen to šlo a na které jsme si vzpomněly), a když pak se po pár hodinách odebírala domů, ještě si u mne "odskočila". Mj., dotaz mimo téma: nevíte, proč se téhle akci říká "odskočit si"? Co já vím, tak převážná většina lidí před tím, při tom, ani poté - moc neskáče... OK, kamarádka odešla, a toto následovalo:

Život v Česku sice není zcela ideální, ale ... jinde to může být ještě daleko horší. Ostatně – sám pojem “životní úroveň“ je zavádějící, neboť se jedná o individuální představy, co ten který člověk od života očekává. A teprve podle jeho představ se dá měřit jeho případná životní úroveň.