Přišel mi balíček. Opatrně, jakobych už tehdy tušila, že ukrývá přinejmenším odjištěnou minu, jsem ho otevřela.... "Návod ke snadné instalaci jen ve 3 krocích", zamrkal na mě vesele pajdulák na útlé knížečce. A já vesele zamrkala na tu malou bílou a zrádnou krabičku, která se vesele rozvalovala v mých rukách. "Neměla bys mít nějaké díry?" zahájila jsem náš duchaplný rozhovor.  Krabička mi ironicky ukázala svůj zadek.

Jednou takhle v pátek zde měl manžel pracovně několik lidí ze zahraničí a po pracovní době s nimi musel vyrazit na prohlídku večerní a noční Prahy. Měli rezervovaná místa na večeři v Kampa Parku - krásně umístěné restauraci na břehu Vltavy s výhledem na řeku, Karlův most a noční projíždějící parníky s turisty.

Tak mě napadá, jak to ty ženský proboha dělají, že mají pokaždé doma naklizeno, navařeno, někdy i napečeno; děti usměvavý, připravený a do školy naučený; manžela spokojeného, uspokojeného a nasyceného?¨Ovládají bílou či černou magii? Že by voodoo? Přemýšlela jsem zoufale, když tu se mi začalo kuře válet po zemi místo po pekáči...

Slyšeli jste už někdy slovo "čůčo"? Jo, někdo si na něj dokonce i vzpomene - na tento jistý druh vína. Lepkavého, levného, ovocného. Kolem 15 korun za litr, maximálně. Malagelo, Třešňové dezertní, Rybízové dezertní, Orange punch, Encián, Vermouth frutti, Šumavské bylinné, Čoko-róso, Perla Famóza, Curacao, Zelená, Piris (lahodné hruškové víno za neskutečných 5,50 Kčs) a plno dalších.

Nemá ode mne jméno. Když do něj vstupuju, nepřezouvám se, nemá háčkovaný přehoz na volantě a dokonce mu  nedávám ani pravidelnou hygienu, ale mám ho ráda. Je totiž velmi užitečné,  zejména proto, že mě (třebas i pomalu)  doveze tam, kam bych mohla jít (třeba i rychle).

Možná se to nebude každýmu líbit, možná, že s tím ti, co mě znají, nebudou souhlasit, ale je to prostě tak, tak proč to neříct. Jsem celkem šikovnej, rozumnej a je toho ještě mnohem víc, vo čem se u mě dá bez nadsázky a nejmenšího uzardění říct, že v tom mám hodně blízko k všeobecně uznanému označení významu slova ideál.

Je teď kolem nás plno nutných „vylepšení“, která jsou sice nezbytná, ale jejich samotná instalace je někdy převelice nepříjemná. (Mluvím o nás, lidu panelákovitém.) Není to tak dávno, co se - podle vládního nařízení - prováděla regulace otopné soustavy, osazování termoregulačních hlavic – nu, prostě tu pár dnů pracovala (bouchala, vrtala, vodu zavírala i pouštěla) početná parta montérů.

Ahoj Kudlanko, ráda čtu v poslední době seriál o prima táborech, a tak mi nedá nepodělit se o zážitek. Sice ne vlastní, posílal mi jej kdysi dávno kamarád mailem, ale myslím, že stojí za to. Jak se v jednom pokračováni psalo o různých nočních hrách a strašidelných pochodech, tak jsem si na něj vzpomněla. So, here's the story: