Zrovna jsem se vrátila z "Dovolené s pěti Tibeťany" z řecké Pargy. Na pokoji jsem bydlela s paní Maruškou, čuprholkou o 10 let starší než já a mě je prosím přes šedesát. Poslední den před odletem se nás sluníčku zželelo a tak zalezlo za mračna, která se ne a ne rozfoukat. A tak po snídani, místo k vodě, jsme zůstali doma.  

Hrůzné až hororové situace,  týkající se vyměšování (a zvláště když případná situace byla převelice akutní až zoufalá), zná asi každý z nás. Obeslala jsem pár drahých milovaných několika náměty a hle, co půvabného se mi od vás schází... První z toto téma je "O tom, jak Wendy zneuctila státníka"...

Slyšeli či četli jste to? V New Yorku se prodávají střevíčky na podpatcích - ale pro miminky (to není překlep, myslím tím pidiholčičky) do maximálního stáří šesti měsíců... Dvě mladé Američanky daly na trh dokonce několik verzí těchto botiček. Prý je to vhodné pro  nejmenší účastnice párty, svateb, narozeninových akcí atd.

Zazvonila u mě poránu sousedka. Prý jí došly vajíčka, jestli by si nemohla pár vypůjčit. V rámci dobrých sousedských vztahů jsem řekla ano - a šla do kurníku čerstvá vajíčka posbírat. Přinesla jsem je domů, omyla, osušila a naskládala do kartónu. Poseděly jsme se sousedkou, popily kafe, trošku podrbaly a já se dozvěděla plno novinek:

Potloukám se takhle jednou po městě - vyvstala totiž nutnost skočit do firmy Šroubek v Předlicích pro jakýsi spojovací materiál. Pouhé tři zastávky trolejbusem. U divadla chvilku čekám, se mnou klasická místní rodinka - odulá dáma, která viditelně sociálně nestrádá a její podobně vypadající partner (oba z  oné diskriminované menšiny).

Stejně jako je VÍRA vlastnost člověka, má-li či nemá-li jí, tedy schopnost, se kterou se narodil, stejný princip platí i o SPÁNKU, tedy schopnosti spát. Také s tímhle se člověk narodí a když má smůlu, nemůže spát, usnout. Já naštěstí mám kliku, spát můžu a spím rád. Ale, protože všeho moc škodí,  i já nespím pořád. Například tuhle...

Jak jsem tak četla veselé povídání o pubertálních dětech, vzpomněla jsem si, jak na mě nedávno vypadla z šuplíku (mnou pečlivě uschovaná) slohová práce mého nejstaršího synka, kterou vlastní rukou napsal v 8. třídě. Paní učitelka tehdy zadala téma: "Moje nejoblíbenější místo"... 

Konečně tu byl pátek. Byl sudý víkend, což znamená, že má ratolest tráví víkend u svého tatínka. A - nastalo dilema: Co s načatým večerem? Zvažuji každotýdenní rituál, spočívající v tom, že po celém týdnu padnu do postele jak podťatá a i Krausovo „Uvolněte se, prosím“, prospím. Nakonec ale tentokrát vítězí návštěva u jedné z Kudlanek...