Něco úžasného... Tak si říkám, že chlapi z klukovských let nikdy nevyrostou, narozdíl od nás, ženských... Oni to svoje myšlení na nejrůznější lumpárničky mají snad v genech. Uznávám, převážná většina jejich vymyšleností je praktická, ale někdy člověku (ženské) až rozum zůstává stát...

Mým životem prošlo mnoho hrníčků. Některé ještě mám, na některé se pamatuji, na jiné jsem už zapomněla. Některých je mi líto - to jsou ty, které jsou sice hezké, ale nikdy jsem k nim nějak nepřilnula a ani pro ně nemám využití. Potom jsou jiné, taky nepoužívané, ale mám je na očích a ráda se na ně dívám.

Tak tenhle titulek je naprostá pravda, ovšem neplatí jen na děti, ale hlavně na dospělé muže. Podám vám zprávu o tom, co jsem o víkendu zažila. A i když šlo o hlavně ryze mužskou záležitost, protože ve středu dění byla auta, silná auta, pětiválce, šestiválce, osmiválce, autíčka do nepohody, tak se tu našlo i několik zaujatých příznivců ženského pohlaví a na trať - na první pohled naprosto nesjízdnou - vyrazily vozy i s ženami za volantem.

Zavolala jsem Puntíkovanou, abych se zeptala, jak to je s tím jejím slavným připojením. Prý asi od patnáctého... No, tak jsem ji alespoň informovala, že tu byla po ní poptávka, že je teskno po jejích vejšplechtech, básničkách či návodech na řešení manželských sporů. Celá se zapýřila (viděla jsem to svým duševním zrakem) a pak mi od syna poslala po ICQ následující povídání:

A máme tu další hezké hrníčkové vzpomínání - tentokráte se s námi o své hrníčky "podělila" kudlanka Mia.... Hrnečky, sklo, porcelán - provázejí nás od narození až do konce života. Vždyť ranní káva z pěkného hrnku nás dokáže dobře naladit do nového dne, váza se šeříkem či tulipány potěší oko i duši, ze sklenic a číší si připíjíme s přáteli na to nejcennější co máme - na zdraví...

Právě to hledám na netu: je vhodné cvičit, nechat se masírovat, případně plavat či se "vířit" těsně po jidle? Zatím se ale nalezené odkazy shodují v jednom: „... že s plným břichem se cvičí velmi špatně. Pohyb s plným žaludkem znemožňuje správné trávení potravy. Takže pravidlo číslo jedna zní, nikdy nechoďte cvičit ihned po jídle."

Jako je na kudlance plno Pavlín, Alen, Ivan, Iren, Ilon - tak je tady na Vráži plno Monik... Už jsem přišla do styku - a báječného - se dvěma: jedna vyřizuje příjmy hostů, druhá je masérka. S tou masérkou Monikou mi bylo obzvláště dobře ... Čímž se dostávám k procedůrám, které mi tu jest snášeti. Zatím jsem jich vyzkoušela asi polovinu:

Na světě bude asi minimálně stejný množství hrníčků, hrnků či hrnečků, jako lidí. Možná i víc. Ty s pokličkou jsou tu, aby uvěznily vaši duši. O těch nic nevím. Bez pokličky pak proto, aby polapily vaše srdce. A máte-li srdce veliké, jeden hrnek na to většinou nestačí. A tak, chce-li se kdo o vás cokoli zásadního dozvědět - a velikost vašeho srdce je jistě věcí zásadní, předpokládám...