Jéje, zase je jeden rok pryč, ach jo... A za pár hodin je Daniely, nojo, díky za připomenutí. A - převeliké díky za všechny ty krásné a milé gratulace, moji drazí a milí. Ovšem jednu si absolutně nemůžu nechat pro sebe - dostala jsem ji od Wendulky a Michala: Milá naše Danielo, posíláme ti po sličných gratulantech srdečné blahopání k svátku. Hlavně zdraví, viď ?

Také máte chvilky, kdy si prostě jen tak vybavíte něco moc příjemného, co jste zažili, okamžiky, které se vám mihnou hlavou a přinesou kromě lehkého pousmání na tváři také pocit štěstí, pohody, spokojenosti a lásky?Já mám těch svých hladivých chvil několik. Každá je jiného druhu, ale zahřejí na dušičce úplně stejně...

Můj budoucí manžel, pro zachování anonymity mu říkejme Darius, se mi ozval přesně podle zdejších učebnic pro nezadané pány, a to třetí den po seznámení. Domluvili sme si schůzku uprostřed týdne. Moc dobře se nám opět povídalo a když byl čas se rozloučit, řekl mi Darius, že by mě rád viděl zas a já na to, ať mně tedy zase zavolá.

Pro chlapa už by mě do Latinské Ameriky nikdo nedostal ani heverem. Určitě se najdou i výjimky, ale já už bych to neriskovala. Stejně jsem od začátku věděla, že vztah s Ernestem byl absolutně neperspektivní. Tak jsem dále chodila do “šantánu” s Editou, která se střídavě rozcházela a zase dávala

Nastala krušná doba. Z Jacka jsem se "léčila" snad rok a půl a nakonec jsem zjistila, že poslední dávku antibiotik jsem dobrala až už jsem začala chodit se svým současným manželem  - o celé dva roky později. Ale to bych předbíhala. Přes spolubydlícího jsem se seznámila s jednou paní, která byla taky z Čech a měla přinejmenším zajímavý přístup k manželství.

Moje nová rodina ale nebyla ani zdaleka tak příjemná jako ta první. Potřebovali nějakou služku, podržtašku a matka rodiny, která pracovala jen na částečný úvazek, měla pořád pocit, že nejsem dostatečně vytížená a měla by ze mě vydolovat víc. Navíc jsem začala bydlet samostatně a musela jsem si koupit auto. Měla jsem hodně nových výdajů, neodhadla jsem, kolik budu potřebovat peněz a řekla si o příliš nízkou výplatu.

Dneska ráno mi cinknul mobil - koukám, esemeska - a mně úplně neznámé číslo - tak to otevřu a čtu: "Ahoj, jak se máš? Všechno nejlepší k svátku ti přeje máma".  Přitom moje maminka zemřela před čtyřmi lety. Slabší náturu by tohle možná porazilo, ale ne mě! Já jsem právě díky mámině tvrdém výcviku nabyla odolnosti a hned tak nic mě nesloží.

Daleko za oceánem jsem měla hodně času přemýšlet o svém vztahu s Danem a čím dál tím víc mi docházelo, že se k sobě nehodíme. Dokonce jsem mu své obavy ohledně našich rozdílných představ o bydlení jednou vylíčila v dopise. Nevím, co jsem si od toho slibovala. Možná jsem jen chtěla, aby se nad tím taky zamyslel a až se vrátím, abychom společně hledali nějaké řešení.