Jsem zásadním odpůrcem nákupů v supermarketech. Až pouze krajní nouze mě v mých šedesáti letech přinutila protlačit chrastící drátěný vozík do prostor pro mě zcela neprobádaných. Žena Pavla musela k vnoučkovi do Čech a já měl hlad. Snažil jsem se v tom bludišt přeplněných a ještě přeplněnějších reagálů nezabloudit, takže jsem v tom zmatku, jenž děsil moji dětskou duši, nechal v nákupním vozíku na pár vteřin svoji peněženku i se všemi doklady.

Lidi, nějak sotva lezu a opatrně poposedávám na židli, pokud spím, tak jedině na boku. V neděli jsem se vypravil na Novou Ves, to je uskupení několika málo baráků pod vrcholem Ostrý v Českém Středohoří nedaleko trvalého mého bydliště. V noci pršelo a ráno čerstvý větřík, říkám udělám pár fotek -  

Pro otce, který má doma dceru, je to věc neodvratná. Dříve nebo později přijde den, kdy u jeho dveří nezazvoní ta znuděně se tvářící stvoření, která jsou dceřinými kamarádkami, ale... kluk. Řekněme si to na rovinu, to otce znervózní a opět se mu připomenou již zasuté argumenty na téma "Proč je lepší mít kluka".

Je mezi námi mnoho lidí, kteří jsou různým způsobem „postiženi osudem". Někteří z nich se z této rány nevzpamatovali a téměř se odevzdali, jiní naopak zmobilizovali všechny zbylé síly a nám nezbývá než s obrovským obdivem před nimi smeknout pomyslný klobouk. Nedávno jsem dostala od Vodoměrky nádherný videoklip, který až dohání slzy do očí:

Minule jsem skončila u toho, jak se „krupiér - nováček" dostane na plac. Pracovní cyklus je dvacet minut a násobky u stolu, dvacet minut bez násobků přestávka, zvaná break - čti brejk. I ta čeština je tam taková anglická. Prvních pár dnů až týdnů si začátečník takhle odstojí hodiny a hodiny, nejprve podle sympatií, jaké vzbuzuje

Když jsem minule spolu s čoklíkem vyzvedávala svou ségru (je na vozejku), přišla za mnou jedna malá holčička a povídá: "Slečno, já vám toho pejska pohlídám!" Řekla jsem jí, že raději ne, že by ji pejsek mohl sežrat jako vlk Karkulku. A ona: "Ale to je jen pohádka, já se nebojím!"

Orlová je bývalé hornické městečko na severu Moravskoslezského kraje. Zdejší ženy zřejmě ani netuší, před čím byly uchráněny, když jejich radnice včas zamítla svůj ,,převratný" nápad - postavit uprostřed města mešitu. Nic proti slušným muslimům, řada z nich patří mezi mé přátele, v Izraeli jsem viděl mnoho mešit, v nichž se Palestinci pětkrát denně bez problémů klanějí Alláhovi.

Dvě události minulého týdne se mi propojily a způsobily, že jsem začala vzpomínat na jednu etapu svého života. Bylo to ve čtvrtek , kdy jsem před místním zámečkem, který je v rekonstrukci, uviděla u míchačky s maltou člověka, který mi byl velmi povědomý. Ale nedokázala jsem si ho v tom okamžiku zařadit. Pustila jsem to z hlavy...