Tak vám ráno jedeme s kolegy na jednání a hele! Na Knížecí lavičky s reklamou, kterou uvádí tenhle úžasnej slogan! Jeden by očekával, že namísto veselé paní, která drží vítězně u nosu nějaký nosní kapky, tam bude skupinová fotografie šťastnejch lidí s bílym práškem kolem nosních dírek, v pozadí rozsvícenej stromeček v módních barvách černá a bílá, to dá rozum a pod tím něco jako „Unie českých dealerů vám přeje krásné bílé Vánoce!"

Mám den, průšvihovej den. Tak tahle písnička od Samsona mi teď v uších zní, jenže já nemám průšvihovej den, ale spíš celý týden, skoro každej den nějaká jobovka. Nejdřív to začalo, že mi začal zlobit hard disk na mém starším notebooku. Tušila jsem zradu, tak jsem se pokoušela zazálovat nejcennější data.... JENŽE -  

Moje první a naštěstí zatím poslední dopravní nehoda se mi stala v roce 1990 a málem jsem se kvůli ní rozvedla:-) V Brně se konala po desítkách let světová výstava psů. Holčičku jsme večer u našich vyměnili za škodovku a ráno hurá do Brna. Tam samozřejmě řídil muž, výstavu jsme si užili a zpátky nespěchali, protože malá byla u našich na víkend a my si pro ni jeli až na nedělní oběd.

Jsem přesvědčená, že "tohle" ještě na kudlance nebylo. Poctivě jsem hledala (tedy, skoropoctivě). Ale pokud to bylo, věřím, že si tuhle nádherně jarně depresivní skuhránku přečtete i v té dnešní nechutně zimní a depresivně předvánoční době. :-))). (A co teprve autorka, která tím "vstoupí do vody, která utekla už před čtyřmi léty...")

O víkendu vařil Medvěd. Výsledkem byly špagety s bologskou omáčkou a byly moc dobrý, ale to, co tu chci popisovat, není chuť špaget s bolognskou omáčkou, ale Medvědův vymakaný systém přípravy. Když jsem přišla do kuchyně, na první pohled se zdálo, že na sporáku se vaří nudle a ve dřezu je kopa nádobí. Omáčka nikde...

Vážení, chtěla bych se s vámi podělit o jednu svou historku. V životě jsem potkala již mnoho zadaných, ženatých mužů, takže věty typu: "Moje manželka mi nerozumí.." apod. mě akorát tak dokážou rozesmát. Ale to, co předvedl jeden můj bývalý přítel, tak to mě opravdu pobavilo. Potkali jsme se asi před měsícem, po pár letech. Na chvíli jsme se zapovídali a on prý že už je rozvedený ...

"COŽE? Tys rozčtvrtil vlastní matku?!" vykřikla babička. Tedy nevykřikla, ale znělo to tak. Ve skutečnosti vykřikla: "COŽE? Ty si nedáš kafíčko?!", ale tón byl stejný. "Proč si ho nedáš?" vyštěkla. "Ve čtyři hodiny si vždycky dáváš kafe!" Stál jsem proti ní úplně bezbranný. Byla pravda, že jsem si s ní tou dobou dával kafíčko. "Já už měl kafe v práci," vysvětloval jsem provinile.

Ihned „předem svého dopisu" se přiznávám, že svou zeleno-citroenovou žabku mám v servisu, má rozflákaný přední nárazník a jedno přední světlo. Netrefila jsem se totiž do garáže... Po pár jízdách v autoškole jsem požádala otce svého dítěte, aby se mnou jezdil, jelikož nebyl nikdo jiný, kdo by se mnou riskoval život.