Na mysl mi přišla doba před více jak desíti léty, kdy jsem jako čerstvě rozvedená, s dvěma malýma cácorkama,  pomáhala v nově založeném oddílu. Bylo to velice prima, sešla se tam tlupa dětiček přibližně ve věku starší dcerky – okolo 10 let. Tenhle oddíl založil jeden ztřeštěný nadšenec s manželkou.

Dětské tábory? Na ty se nedá zapomenout! Byla jsem sice jen na dvou, ale i tak je považuju za významný milník v mém životě. Bylo to v mém raném věku poprvé, kdy jsem byla delší dobu mimo domov a tzv. bez maminky. Přeci jen jako dítko vesnické jsem tolik nepotřebovala vypadnout do přírody, ale spíše se otrkat ve větším kolektivu.

Vdala jsem se do Vídně. Na zdejším úřadě práce jsem se zapsala do kursu účetnictví. Je mi jasné, že to bude těžké, ale to jsem ještě zdaleka netušila, že to nebude jen účetnictví. Lektorka je mladinká, trochu zakřiklá dívčinka, nicméně velmi milá. Celkem je nás tu osm. První zrada: jsem jediná, kdo má problém s německým jazykem. Všechny ostatní účastnice kursu jsou buď Rakušačky, nebo sice cizinky, ale v Rakousku již narozené, tudíž rozumějící…