Téměř přímo nad nádražím prochází most Inteligence, trať na mostě však nenavazuje na nádraží, ale vede nad nádražím a jezdí po ní nákladní vlaky přes Vltavu. Most se začal se stavět v roce 1949 bez dokončeného projektu, dělníky na náročné stavbě nebyli profesionálové, ale lidé s akademickým vzděláním, kteří byli v 50. letech nuceni nastoupit do dělnických a pomocných profesí.

A máme tu další příděl krásných domů, které ze svého okolí pro nás Můra přináší. Ale - já píšu krásných a spíš bych měla napsat smutných. Protože na jejich údržbu, opravu a uchování pro příští, jaksi peněz není...

Dnes, kudlanky a kudlánci, především obrazem. A budu vám psát a ukazovat, jak to vypadá u nás doma. Bydlíme v Praze, v Hodkovičkách. Naše městská čtvrť byla připojena k Praze r. 1922. Má rozlohu 208 ha a žije zde 3,5 tisíce obyvatel. Ale - je o ní povědomost už dávná...

Hodná Můrinka napsala pondělní úvodník o tom, co je nového u nás doma - ale po přečtení jejího textu jsem kategoricky prohlásila, že tohle bude něco ... Napsala a vybavila to všechno fotkama a já si uvědomila, že POKUD SE MI PODAŘÍ na něco podobného umluvit i vás ostatní, bude to něco! Ale už vás přestanu napínat a prozradím, oč že se to jednalo:

Je duben. Konečně se k nám dostalo jaro. Letos jsem už pomalu začala pochybovat a říkala si, jestli nás nepřepadla doba ledová. Ale ne, nakonec a naštěstí. Vyrašily petrklíče a sněženky, toto jaro snad zaráz. Pomalu se to zelení a krásně, kráááásně to všude voní - čerstvým novým, svěžím.

Ahoj Daní a všechny ostatní kudlanky a kudlánkové, dovolila jsem si poslat vám všem jeden pozdrav -  pozdně povelikonočně předvelikonoční. Povelikonočně proto, že jsem to dřív nestihla, a předvelikonoční  proto, že se ta naše výprava za sněhem konala o víkendu před velikonočním pondělím :-))).

Tak tu zas máme Velikonoce.. Všude vlají fábory,  ze všech výloh obchodů na nás čuměj beránci a zajíčci v nejrůznějších provedeních, hospodyňky si vyměňují recepty na nádivky. Já mám taky jeden a hned vám ho sem píšu:

Tak jsem si v sobotu řekl, že jen tak pro zajímavost si dám pár minut „týtý" a pak si pustím nějaký film... Ale - byl jsem příjemně překvapen - Týtý, v jasném kontrastu vůči nepochopitelnému přenosu Českých lvů, bylo jasným vítězem.