No, od pátku jsem tady, ale od pátku taky nevím, kolik je vlastně hodin. Ono je to totiž trochu šejdrem - jiný je čas v Čechách, jiný tady a jinak ukazují moje biologické hodiny. Ty jdou, jak už jsem psala, pěkně šejdrem... V noci mám ráno a odpoledne noc :-))). A ještě tu je docela teplo (kolem 16°C).

Nedávno dostala dcera chuť  na švestkovou buchtu z kynutého těsta. Slíbila jsem, že jí ji upeču, proto si s manželem (jejím) pořídili všechny potřebné suroviny - hlavně kvasnice a mražené švestky. Po návratu z práce jsem byla unavená a ještě jsem musela udělat přiznání k DPH. Proto jsem  jim sdělila, že buchta se odkládá na další den.

Jak tak přituhuje a zasypal nás sníh, tiše a  ochotně se podáváme vůni Vánoc. První adventní svíčka byla zapálená, na náměstích jsou vánoční stromy a trhy jsou plné Vánoc. Nejen tržnice a obchody, ale i většinou domácností je plná předvánočního ruchu a shonu. Cukroví začíná přibývat v krabicích, někde voní schované před tajnými mlsaly na balkóně...

Přiznám se vám: neumím vařit houskový knedlík. Do nedávna jsem se o to ani nepokoušela, celý život totiž vařím knedlík s burizony v prášku od Vitany. Ale nedávno jsem narazila na internetu na článek, že proběhla soutěž o nejlepší český houskový knedlík. Vyhrál kuchařský učeň Jakub Chýna a porazil skutečné profesionály. V článku byl i recept na jeho vítězný knedlík. 

Asi před necelým rokem jsem při holení zjistil, že se mi pod levým uchem, na krku, asi dva centimetry pod okrajem boltce, utvořila malá bulka. Říkám si  - bulka sem, bulka tam. Jak to přišlo, tak to odejde. A s touto myšlenkou jsem k tomu i přistupoval, protože nejsem hypochondr ani zastánce vysedávání v čekárnách u doktorů...

Anna napsala, jak to celé pokračuje - ale protože to vložila jako komentář k onomu předchozímu článku, vyjímám ho, neboť věřím, že vás všechny bude zajímat pokračování jejího tak nepříjemného a hlavně bolavého zážitku. Naštěstí je jí už líp, rány se hojí a sedět prý také už může  :-))) - takže: čtěte:

Zdravím Danielo, právě jsem byla „unesena" do bytu k synovi - skrzevá ošetřování ran na stehnech a partiích výše. Jak jsem k nim přišla? Šla jsem (před měsícem) sama na procházku - záměr byl jít lesní oborou - jenže, než jsem vůbec dorazila do obory, tak jsem se potkala se dvěma zběhlými kavkazskými pasteveckými psy. Zcela nekompromisně si mě podali...

Tak jsem udělala radost jednomu zdravotnickému zařízení. Svěřila jsem se jim do péče - pro svou krásu nesmírnou a také pro můj budoucí lepší  výhled na monitor - podrobila jsem se operaci dolních víček. To jsou dneska vymoženosti, co ....