Důležitou součástí pražské dopravy bývaly noční tramvaje, kterým se říkalo „plesové". V těchto tramvajích se dopíjelo, co se nastačilo vypít na zábavě, a lahve kolovaly po voze. Také se tam kouřilo, což v otevřených a nevytápěných tramvajích nevadilo. V „plesových" tramvajích se také běžně tančilo. Trychtýř na sypání písku vedle kontroléru na zadní plošině občas sloužil pánům jako toileta. 

Tak jsem si minule poplakala - a buch – další den mi volala kamarádka Květuše, že se podařilo velkou část  padlé skály odklidit a že se bude opět jezdit třistadevadesátkou normální trasou. No... zatím raději nic neriskuji a přespím v Praze u synka.  Ale píšu proto, že jsem díky dopravní kalamitě měla možnost shlédnout velkou část Středních Čech - a můžu vám je vřele doporučit k návštěvě.

Nemám vždy takové štěstí, jak by se zdálo. Ale co povídat... Končilo babí léto, podědil jsem chalupu na krásných kopečkách a sousedi z okolních chalup a horských bud se dohodli, že mne  jak náleží přivítají a vezmou mezi sebe, kopečkáře.  

Je tu pondělí večer, tedy pondělí manhattanského času -  v Čechách se blíží k páté ranní. Celý den jsem nevěděla, jestli zítra poletím, nebo začnu zase vybalovat. Za okny jsou stále haldy sněhu, ale silnice už jsou docela velmi slušně sjízdné.

Tak vám zase přináším pár zajímavostí, tentokrát to budou především obrázky; snad se vám budou líbit. Nečekejte ovšem žádné snímky ze zdejších muzeí, ani snové záběry překrásné krajiny - nejsem tu jako tůůůrista, těch pár dnů jsem se víceméně potulovala jen v nejbližším okolí, párkrát jsme jeli do centra či trochu jinam.

Znáte to všichni - uvaříte, nacpete se (fakt to bylo dobrý - vepřové plátky na smetaně a na žampionech, knedlíčky), opláchnete nádobí, následuje gaučing a sledování televize. Původně jsem chtěla sledovat „Vraždy v zahradách" - můj oblíbený seriál - ale nějak mě to zmohlo a když jsem se probrala, dávali Prodanou nevěstu.

Tak vám tu zas napíšu pár klípků: byli jsme se projít trochu po městě, všude jsem pod nohama viděla drobounké bílé kuličky. Amíci, jak už jsem psala, se choulí zimou, a já se v duchu omlouvala, že asi to jen já jsem tak horkokrevná, když i ten sníh tu je tak zmrzlý, že se  proměnil do kuliček... Ještě jsem politovala chudáka Jíru, že asi mrzne a sdělila mu svůj postřeh...

Umíte si představit, jakou jsem z toho měla hrůzu? Výměna RAM, paměti, švába, dimu... co já vím, jak se té placičce říká. Jednoduše jsem - na rozdíl od toho pražského - měla místo počítače leklou rybu, chcíplou mrtvolu, totálního nefachčenka... A co já tu s tím? Jak bych dělala kudlanku???