Jsem krásná. O tom vůbec nebudeme pochybovat. I když se mě v průběhu života snažilo mnoho lidí přesvědčit o tom, že nejsem, nepovedlo se jim to. Měla jsem pár těžších období, které mi obvykle způsobili moji přenádherní muži, ale to je pryč. Od té doby co jsem sama, jsem krásná. Mám krásný nohy, ruce, obličej. Zadek mám nádhernej! Prsa... to ani nebudu popisovat, abych vám neudělala nějaký mindráky.

Železniční trať mezi pražským Smíchovem a Řepy je právem považována za nejkrásnější na území hlavního města. Vlaky po ní jezdí od roku 1872 a kvůli svému profilu a okolním přírodním scenériím si železnice záhy vysloužila označení Pražský Semmering - podle rakouské horské železnice zapsané na seznamu UNESCO. Ten náš Semmering je zase chráněný jako kulturní památka.

Včera jsem nebyla vůbec schopná udělat Kudlanku. Protože jsem zažila velmi smutnou událost... Šla jsem v podvečer ještě něco nakoupit a když jsem vyšla z obchodu a zastavila se na přechodu, slyšela jsem najednou ránu a nářek... "Au, au, to bolí, to bolí, pomoooc..." Ve výhledu jsem měla přijíždějící autobus, ale ani pak jsem nic neviděla. Až když jsem přešla na druhou stranu, viděla jsem lidi, kteří se také zastavovali a otáčeli tím směrem.

Vydala jsem se včera na premiéru do Brna a zásadní chybu jsem udělala už na začátku, když jsem zvolila vlak EC Keleti. Že je to maďarský vlak mi došlo, až když jsem vkročila do vagonu, jehož podlaha byla pokryta útržky toaletního papíru a strop naopak kobercem. Teplota přesahovala 30 stupňů a puch by se byl býval dal krájet. Až do Pardubic jsem byla statečná. V Pardubicích si ke mně přisedl lesní muž a bylo po ptákách.

Představte si, že se ocitnete někde vysoko - na mostě, na věži, terase vysokého mrakodrapu, či jiném vysoko umístěném místě. Z lidí se v té výši stanou mravenci, a člověk má jakýsi pocit nadřazenosti nad světem. Vědci si však myslí, že postávání na podobných místech je doprovázeno i fenoménem vyvýšeného místa. Tento fenomén se týká toho, že pokud se ocitneme na nějakém vysoko položeném místě, v jistém momentu z něj až zatoužíme seskočit...

Jízda na kole má pro mě jednu velkou výhodu. Jelikož jsem zastánce jízdy mimo silnici kdekoliv je to jen trochu možné, nemusím se tolik soustředit na auta okolo a hlavou si mohu nechat kroužit spoustu útržků vzpomínek. Dneska ráno cestou z noční jsem stále musela přemýšlet nad článkem, co poslala Yveta, o facce panu učiteli. Do komentáře jsem vypsala první dvě věci, co mě ve spojitosti s tím napadly.

Víte, kde se konají honosné recepce a kam zve primátor hlavního města Prahy své ctěné hosty? Reprezentační prostory primátora najdete na Mariánském náměstí v jižním křídle budovy Městské knihovny, která zde stojí od roku 1928 a jejíž návrh pochází od architekta Františka Roitha. O nádheře těchto interiérů se můžete osobně přesvědčit v rámci letošního festivalu Open House Praha ve dnech 18. a 19. května.

Aneb když tchán zavelí…) Víte, dneska je to poměrně moderní, dva lidé spolu žijí, pořídí si dítě, psa, rodinné auto a nějaká svatba je jim vcelku ukradená. A když se potom na sebe naštvou, tak je pro ně mnohem jednodušší se rozcházet. Jeden si zabalí saky paky a jdou si hledat štěstí jinde, bez tahání po soudech, bez placení.