Druhý den v sedle motocyklu mne uvítalo poměrně chladné ráno, takže jsem mohl vyrazit v džínách a bundě. Což je při jízdě na motorce nakonec rozumné. Poprvé jsem také začal používat satelitní navigaci, která je na nepříliš dobře značených venkovských silnicích velice užitečná věc. Měl jsem na svém tabletu staženou mapu celé provincie Chiang Rai, takže stačilo kdykoliv zastavit a během minuty jsem přesně věděl, kde jsem.

Říká se, že stáří by měl člověk prožít s lidmi, se kterými vyrůstal. V mém případě je to nesplnitelné. Když jsem ve třiceti sedmi letech zaměnil svou vlast za jinou, měl jsem již za sebou více než 20 míst, kde jsem v Čechách i na Slovensku pobýval - několik měsíců, někdy i déle. Letos na podzim to bude 40 let života v Kanadě a nikdy jsme neuvažovali o návratu.

Syn přijel se žralokem na patě. Na botě, kterou nosil 1 měsíc. Koupených u Vietnamců. Vím, říká se, že ti Vietnamci mají nekvalitní zboží, ale také vím, že naše jediná místní nevietnamská prodejna obuvi má ve svém sortimentu kromě kožených poctivých, ale velmi drahých bot také ty vietnamské, ovšem za dvojnásobnou cenou. A také vím, že syn neumí boty nazouvat. Zásadně je nerozešněrovává, leze do nich násilně a krabatí opatky, jazyky jsou zmuchlané ve špičce, vnitřní stélka po týdnu chybí atd…

K holiči jsem, coby děcko, chodil s tátou strašně nerad. Hrozný bylo to čekání, aspoň pět pánů před námi, všichni s novinama v rákosovejch rámech, který tam visely na věšácích, až konečně: "A další prosím". Pak deset minut utrpení, v zrcadle se místo mě pitvořil slušnej hoch, neboli volízanej vdolek. Styděl jsem se vylézt na ulici a první, co jsem rukama udělal, bylo totální rozcuchání mokrýho zbytku. Aspoň nějakej vzdor, i když plat prtnej.

Dneska taková drobnůstka. Seděla jsem během oběda u okna a pozorovala jsem přechod. Jakoby ne ten svůj, na ten se tvářím, že ho nevidím, ale ten namalovanej na silnici. O tom by se tyjo snad taky dala napsat kniha. Jak lidi přechází silnici. Myslím, že psycholog by z toho mohl udělat slušnej rozbor osobnosti. Někdo se rozhlíží, někdo to má na háku - však mě vidí, neeee?