Říká se, že člověk by měl alespoň jednou za život navštívit nemocnici, vězení, blázinec, márnici a hřbitov, abych si uvědomil, jaké má štěstí. Doporučuji si nechat poslední dvě položky nakonec, protože v opačném případě je možné, že předchozí místa už nikdy nenavštívíte. Já na několika z těchto míst už byla. Taky jsem byla odjakživa trošku blázen. Medicínsky a úředně to mám potvrzeno ale teprve relativně nedávno.

Že jste tento výraz ještě neslyšeli? Tak tímto jsem si téměř jistá, neboť jsem tento jev zaznamenala teprve včera. Než popíši tento významný psychologický objev, který mi zcela určitě zajistí nehynoucí slávu a nesmrtelnost, měla bych popsat dlouholetý výzkum, který tomuto odhalení předcházel. Již jako dítě jsem byla velmi aktivní a rekreačně jsem se věnovala mnoha zimním a letním sportům, kdy každá má aktivita byla završena nějakým úrazem. Maminka mě titulovala střelenou kozou, ale dnes se tomu vznešeně říká ADHD. Prý je to nějaká porucha, ale já si moc porouchaná nepřipadám, i přesto, že mnohočetné úrazy si s postupem věku vybírají svou daň.

Vánoce na Yukonu jsou nádherné, už jenom proto, že jsou VŽDY bílé - jako z Ladových obrázků. A když si k tomu přidáte ještě polární zář, tak by i i pan Láďa bledl závistí. A jestlipak víte, že sníh je vlastně průsvitný i když vypadá bíle? To proto, že jeho krystaly pracují jako hranoly a rozbijí sluneční světlo do celého spektra barev. U nás není sněhu tolik jako oblastech, kde je menší zima, ale větší vlhko. Když je víc než 20 pod nulou, sníh už nepadá. A to bývá dost často.

Já jich mám za sebou už opravdu hodně. A byly opravdu každé jiné. Zajímavé je, že si člověk pamatuje víc ty, které byly něčím neobvyklé - hodně veselé, průšvihové, smutné.. Takové ty "obyč", ty jen tak projdou kolem.  Pamatuju si například ty naše neběžné vánoční stromečky - pár chudších let jsme měli kupodivu vždy nádherný a velký strom, překrásně ozdobený. A většině návštěvníků, kteří ho obdivovali, jsme jeho tajemství museli prozradit ...

Když ve čtvrtek před večeří zazvonil telefon s jakousi zvláštní naléhavostí, bylo mi jasné, že se něco stalo. Stalo se. Manželčin otec si vymkl kotník a nedalo se jinak, než že žena musela na pár dní k němu. Postarat se o domácnost, králíky, slepice, býčka a též i o tatínka. Což o to, sbalena byla hned, vzala tašku, auto a láhev slivovice – prý na obklady.

I po zkušenosti s nedobrovolnou erotickou masáží jsem neupustila od hledání té pravé masérky, která mi pomůže od bolesti a napjatých svalů. Jedna známá mi doporučila specialistku ve svém oboru. Vzhledem k tomu, že platím nekřesťanské peníze za zdravotní pojištění, které mi pokrývá štědrou částkou výdobytky alternativní medicíny, hledala jsem masérku, která je uznaná pojišťovnou a zároveň svou práci opravdu umí.

Středa. Dnes dělám jen do jedné. Jdeme s dcerou koupit nové boty. Potřebuje botasky, nějaké pevné a nejlépe khaki nebo béžové, aby v nich mohla chodit do ježďáku a neničila mi moje nové adidasky. Aby na nich nebylo vidět to bahno a sláma, co mi nosí domů na těch mých. Čekám na zastávce, přijely už dvě sedmnáctky a jedna dvacítka, ale ani z jednoho autobusu moje kvítečko nevystoupilo. Kontroluju čas. Jsem tu tak akorát, tedy sotva čtvrt hodiny „po“ .