Je to smutný příběh. Příběh vyprávěný vnučkou mého kamaráda z horské chalupy dole při cestě do městečka. Bylo těsně před Velikonocemi. S manželkou jsme chalupu na vítání Jara s láskou připravovali. Horalé vítají svátek Jara, i když se po kolena brodí ve sněhu. Nebylo tomu jinak ani letos. I když letos byla zima na sníh docela chudá.

Kolem toho domu chodím skoro každé ráno při ranním venčení. Polní cestou, přejdu silnici a začíná vedlejší obec. Ten rohový dům je hned zkraje. Za poslední dva roky, kdy kolem chodím, tam mají už osmého psa. Ještě loni v létě tam měli krásnou mladou borderku, fenu ridgebacka a starou ovčandu.

O víkendu jsem měla kupodivu trochu času, a tak jsme se s manželem dostali (v našem případě velice překvapivě) I ke sledování televize. A vrhli jsme se do toho po hlavě, nebudeme zadní troškaři, pustili jsme si rovnou celý, celičký seriál…

Přestavujeme dům. Díky tomu víme, že „přestavovat dům“ znamená „udělat celou řadu úplně chybných rozhodnutí, které stojí spousty peněz, a pak v nich až do smrti bydlet“. Napravit svá chybná rozhodnutí totiž zpravidla neznamená nic jiného než je nahradit nějakými jinými, ještě pitomějšími rozhodnutími. A protože chybami se člověk učí, tak se toho díky novým a novým hloupým rozhodnutím strašně moc naučí a na sklonku života se pak z něj stává svrasklý mudřec.

Dostala jsem od kamarádky ručně pletené ponožky. Něco podobného jsem měla v ruce naposledy jako puberťák, když podobné krásnosti vyráběla moje babička. Pamatuju, jak jsem na ni s obdivem zírala; ona se s námi bavila, koukala všude možně, a přitom jí ruce jen hrály - měla v nich tu narůstající "nudli", ze které poměrně rychle vznikala fuseklička... Zúročila každý zbytek vlny. Stejně tak uměla mistrně háčkovat.

Tak teď nejspíš nevíte, o čem to zase píšu... A docela určitě si říkáte, že už nevím, co roupama vymyslet. Ale všechno je jinak... Měla jsem totiž ve čtvrtek narozeniny.  To by zas nebylo něco tak extra, protože čím vícekrát se mi přihodí, tím jsou už fádnější, už je to jen taková síla zvyku a slabota v nadšení z té číslice.

„Jmenuj aspoň tři vynálezy, které nevznikly moudrostí ruských či sovětských vědců!“ Vzpomínáte? Na tohle prostě a jednoduše nebyla odpověď. Za mého útlého mládí existovala kniha - Vyprávění o ruských a sovětských vynálezcích a objevitelích. Vydání 1953, 636 stránek, 22 celobarevných příloh za neuvěřitelnou cenu 53 korunek československých (dnes v aukcích za 1500 a více korunek pouze českých, cenu docela chápu).