Minulý týden mí drazí sousedé opět řádili tak, jako by měl přijít konec světa, a tak jsem zkontaktovala příslušné orgány, aby udělali pořádek. Na nouzové lince se ozvalo: "Dobrý večer, tísňová linka, jak vám můžeme pomoci?" Já: "Dobrý večer nebo spíš noc, chtěla bych nahlásit rušení nočního klidu." Policie: "Ano a o co se jedná?" Já: "Mno, jak bych vám to řekla.. Moji sousedé provozují příliš hlasitý sex."

Jak jsem vám před týdnem slíbila, mám pro vás na víkend další zábavu - tentokrát nebudete hledat různé varianty jednoho kousku slova, ale něco PODSTATNĚ NAROČNĚJŠÍHO! Jen počkejte, moji drazí a milovaní zajíci, až já to tu na vás vybalím!!  Tentokrát budete namáhat své smysly.

Jela jsem onehdy něco vyřídit. Metrem a pak ještě autobusem. Sedím si pohodlně a koukám z okna na dlouho nevídané ulice, když do uličky vstoupili dva mladí v uniformě. Jak jsem později zjistila, byla to uniforma revizorská. Tiše si prohlíželi legitky tam sedících, takže já zašmátrala také v kapse, abych omluvila svou bezjízdenkovost nějakou legitkou, na které je mé dávné datum narození.

Už čtvrtý týden, kdy jsem doma, pravidelně kontroluji zásoby v ledničce. Pro jistotu v hodinových intervalech, aby se nezkazily. Při náhodném pohledu do imitace mého barokního zrcadla, se mi zatajil dech. Musela jsem nelibě zkonstatovat, že nápadně připomínám Titanic v dobách své největší slávy. Spousta kytu a vstup do podpalubí je z bezpečnostních důvodů zakázán.

Moje máma se narodila ve Stachách a jako dcera řídícího a učitelky cestovala s rodiči po školách v západních Čechách. Stěhovali se podle toho, kam dostali rodiče umístění, až se nakonec usídlili ve vesničce poblíž Klatov. No a táta pocházel z Pardubicka. Spolu se setkali při studiích na vysoké škole v Praze, a jelikož se pak společně odstěhovali na Pardubicko, pro nás děti znamenalo jezdit na letní prázdniny ke klatovské babičce.

To jsem opravdu nemohla odolat... Ti naši dva drazí pánové, se vskutku velmi zajímavě vyjádřili o svém vztahu a názoru na opačné pohlaví, tak bezva, že si to opravdu nezaslouží zapadnout mezi ostatní komentáře. Pochopitelně, že oba to byli za mlada - a duší nejspíš stále - velcí větroplaši, tedy spíše "ženoplaši", a jejich životní zkušenosti jistě nejsou přehlédnutelné. Pevně doufám, že se k nim přidají - a také svůj názor na "křehké pohlaví" také napíšou. Čte se to moc hezky....

Znáte ty bonboniéry, které putují od oslavence k oslavenci tak dlouho, až je jednoho dne jeden oslavený nebožák otevře a zjistí, že čokoláda je jaksi jetá plísní? Nebudu tady mluvit o tomto klasickém putovním dárku, ale o dárečku jiném, opravdovém. Ne, že by krabice čokolády nebyla dobrým dárkem, jistě je – pro toho, kdo miluje čokoládu. Nicméně bonboniéry moc ráda nemám, za prvé proto, že vím, že 50% těch, které dostanu, jsou „putovní“ a druhých 50% jsou takové, které nejím (nugát či oříškové). A přiznám se bez mučení, že konkrétně i nějakou bonboniérku předám dál, pokud podle data výroby a stavu obalu zjistím, že je čerstvá a u mě doma se neohřeje déle, než pár dnů…