Jednou takhle odpoledne se má dcera drahá prvorozená ocitla v rozpoložení, že by bylo vhodné se osamostatnit a být definitivně plně svéprávná (tzn. uklízet, jíst, přicházet – všechno tak, jak a kdy jen ona chce. Prostě nemuset respektovat žádná trapná rodinná pravidla). Vybrala si tedy v annonci několik zajímavě znějících nabídek: kde inzerovali byt na pronájem, respektive hledali někoho, kdo by jim za možnost bydlení v jejich nadpočetném bytečku vylepšil životní úroveň. Ceny a možnosti různé až hrůzné.

Má drahá! Znáš mě. Nikdy jsem nenechával nic náhodě. Myslel jsem vždy na zadní kolečka. Na naše blaho. V rozhodování jsem býval vždy o krok dopředu a často jsem i předvídal. Nesnášel jsem drby, živelnost, nedochvilnost, neověřené pravdy, spěch na poslední chvíli a tzv. žití ze dne na den. To Ty ale víš. Prožili jsme spolu velkou úsečku ze dvou století. Spoustu krásných chvil, ale - to naše usmiřování po sporadické Itálii, opětné dobývání, bylo pro mne vždy nejkrásnější...

Tak tedy, máte to mít. Zde je závěrečné pokračování mé mexické telenovely. Ponížení, stud, zloba, neštěstí, zoufalství, bezmoc, roztříštěnost a spousta jiných negativních emocí se mnou cloumaly, když jsem se vracela do svého přechodného bydliště. Rozhodnuta, že odjedu okamžitě a opustím to neorganizované a špinavé město, horečnatě jsem začala balit kufry a všechny serepetičky, které jsem za rok v Mexiku nastřádala.

Ano, byla to láska!! Od té doby, co jsem poznala Sergia, trávili jsme spolu veškerý volný čas. Ukázal mi nejtajnější zákoutí toho milionového města a tak jsem se dostala i na místa, kam se běžný turista nedostane. Krom Garibaldi, kde se setkávají „mariachis“ ze všech koutů Mexika, mě obeznámil i s bohatou kulturou Mexičanů. Navštívila jsem vesničku Lidice, kterou tak pojmenovali na počest vypálení Lidic, navštívila jsem českou kolonii, kde žila řada významných lidí, kteří do Mexika emigrovali za druhé světové války.

Bylo mi sedm let, u moci byli rudoarmějci a chybělo pár měsíců do revoluce. Má milovaná babička mi k narozeninám zakoupila za ušetřené bony v Tuzexu ilustrovanou knížku o Mexiku, která byla napsána v němčině. Ačkoliv jsem čerstvě navštěvovala kurzy němčiny u paní učitelky Irmy, kterou u nás Němci zapomněli po válce, moje slovní zásoba nebyla dostatečně rozvinutá na to, abych porozuměla tomu, co se tam píše. I přesto jsem už tehdy věděla, že se jednou do Mexika podívám.

Každý z nás měl na základní škole obor, ve kterém vynikal. Někdo exceloval ve sportu, někdo v matematice, někteří se našli v přírodních vědách a já se našla v jazyku českém, jakožto v recitaci. Navštěvovala jsem sice gymnastiku a hudební školu, coby zájmové kroužky, ale v těchto oborech jsem nijak nevynikala. Jen jsem udržovala svoje mnohostranné zaměření. Díky naší třídní učitelce, která byla zároveň češtinářkou, jsem se zamilovala do literatury, do tajů gramatiky a přednesu.