Zase jsem se jednou nechala nachytat, ztráta tří stovek a minimálně dvě promarněné hodiny. Tak jsem o tom alespoň napsala. pro Kudlu. Povahově jsem spíše individualista, družit se v kolektivu mne nikdy moc nebralo. A tak, když za mnou přišli s tím, že u nás bude probíhat Univerzita třetího věku, tak jsem váhala, váhala, ale nakonec jsem se nechala ukecat.

Konečně mám fáro. Takovej prťavec - Ford Fiesta, ale zdá se ve slušný kondici. Tak ji v sobotu pořádně potrápim... Jo, k tomu autu: Všim semsi totiž velmi zajímavý věci, že von nikdo nenapíče inzerát "prodám rozvrzanej bouranej šrot se stočenym tachometrem a padělanejma papírama". Divný, ale je to tak. No, tak ho mám, a hned sem se vodvezl do oblíbenýho Kauflandu, kam jezdim leta. Jen teď, pár měsíců, co jsem byl bez auta, jsem nejezdil.

Trápí vás, že výsledek občas není podle vašich představ, podle vašeho přání? Existuje však množství perfektních způsobů, jak dokonale zabodovat -  a když zaujmete ten správný "postoj, posed či poleh“, výsledný efekt určitě bude stát za to a spokojeni budou všichni zúčastnění. Jen vědět jak na to, není-liž pravda...

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí. Takové stavení je zásobováno vodou z vlastní studně, případně potůčku a z deště, odpady se zpracovávají vlastním septikem či kořenovou čistírnou, vnitřek se vytápí dřevem z okolního lesa (nejlíp vlastního), a hlavně je k dispozici vlastní zdroj elektřiny v podobě fotovoltaických panelů a akumulátorů.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ve Znojmě převzal neobvyklou hotovost. Pětikorunu a korunu, které se našly u pracujícího vězně. Mince objevila ostraha během osobní prohlídky, když se vězeň vracel z nestřeženého pracoviště. Protože tím porušil zákon, mince propadly státu.

Někdo má úžasný smysl pro orientaci, jiný se musí ptát. A někdo zabloudí i v garsonce :-). Jedna starší paní, která zrovna neoplývala jistotou při cestování, asi překonala všechny „bloudící rekordy“ – kam se na ni hrabou Jeníček s Mařenkou…

Včera večer poštou ranní, růžové mi přišlo psaní... zpíval Jiří Suchý a podobně hezky mi to znělo do uší, když jsem si četla e-mail od Stáni (snad se nebude zlobit, když prozrazuji její křestní jméno). Nedávno byla na nějaké fuj operaci s kolenem - a ejhle, za pár dnů už zase křepčí po lukách i lesích, jen v doprovodu svého pejska Pirxe: