Tři psi se potkají na veterině: pitbul, rotvajler a doga. Doga s pitbulem se ptají rotvajlera, s čím tam je: "To bylo tak, sousedovic kluk, takovej malej hajzlík, pořád mě tahal za ocas, za uši, tak jsem mu jednou prostě ukousl nohu." "Strašný! A co s tebou teď bude?" ptají se oba psi. "No jo, holt injekce a smrt..." Pak se zeptá doga pitbula, proč on je u doktora?

Většina lidi naštěstí nebere horoskopy vážně. Ale mnoho lidí se k nim uchyluje právě v době, kdy se ocitají v nesnázích. O to je to nebezpečnější. Astrologie tak může mít i skutečné ekonomické, emocionální a společenské dopady. Lidé mají navíc obrovskou tendenci si astrologii idealizovat. Vybíráme si z ní to, co se nám právě hodí. Postupně z těchto věcí sami (nebo s pomocí šarlatánů) vytváříme příběh.

Nedávno jsem v jednom filmu viděla vlak. Jednoduše, kamera jen švenkla krajinou a v dáli jel vlak. A kamera se dívala, a vlak jel, a jel.... a vůbec to nemělo konce. Tedy, hodně dlouho trvalo, než všechny vagony přejely... Tak mne napadlo: jestlipak víte, jak dlouhý může být vlak? Nevěděla jsem, podívala se, a žasla: U nás mohou mít nákladní vlaky až 400 metrů.

Tentokrát volám do zbraně všechny, kteří se vyznají v našich "zelených kamarádech" - čímž samozřejmě nemyslím nějaké ty politické hotentoty, ale kytičky a všechno, co kolem nás roste. Odmala mám ráda květiny, v jakýchsi periodách jich mám kolem sebe plno, a příště zase jen pár. Ono je to ale spojené s tím mým touláním po světě... Teď snad na to vyzraju - nakoupím si samozavlažovací květináče a truhlíky. A to by bylo.... Ale - dnes mám pro vás pár hádanek:

Pán s manželkou a tchyní, všechno Američani, jeli na dovolenou do Izraele. Tam ale chudák tchyně zemřela. Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převezení těla zpět do Ameriky bude stát pět tisíc dolarů. Jestli ovšem tchyni pohřbí ve Svaté zemi, bude to stát pouze dvě stovky.

Počasí je letní, i když to občas malinko přežene, ale asi se mi bude po těch dnech, kdy "včera pršelo a dnes je vzduch překrásně čistý", bude za pár týdnů stýskat. On totiž člověk nikdy s ničím není spokojen. Minimálně ne dlouho. (Teď, kdy tohle publikuju, jsem se vrátila z delší prochajdy sepesem. Lilo dvě hodiny v kuse. Tady, v Praze) :-)))

Tak po delší době jsem se zase rozhodla potrápit vaše mozkové závitečky. Musím si ovšem pospíšit, než zase vypuknou ta obrovská vedra - protože v počasí, které připomíná místo, kde se budou jednou (podle křesťanů) ze svých hříchů zpovídat zlotřilci, neumožňuje zas nějaké náročné myšlení. Ale dost řečí, pojďme na to:

Arabský muslim nastoupí v Praze do taxíku a důrazně požádá taxikáře, aby vypnul rádio, protože jeho víra mu zakazuje poslouchat západní hudbu a navíc v čase Mohameda neexistovalo rádio. Taxikář vypne rádio, vystoupí a otevře Arabovi dveře. – „Co se stalo?“, ptá se Arab.