Je konec týdne, milé děti, a protože jste byly hodné, hezky klikaly, zas tak moc sprostě se nahádaly, takže vše proběhlo téměř předpisově, dávám vám sem pro zvýšení kulturní úrovně jednu půvabnou pohádku. Nevím sice, kdo ji tak zprznil, ale pevně doufám, že něco vyloudí: váš úsměv na rtech, příšerný komentář, blokování rubriky... A nebo přeposlání dál?

Chtěl bych vám všem - tedy všem ženám - předat recept na báječné vánoční cukroví, který jsem dostal e-mailem. Dost možná, že některá to znáte, že něco podobného, jako se v návodu popisuje, máte také zažité. Nebo snad všechny kmitáte jako vánky a za vámi zůstavají mísy vonného lahodného cukroví, aniž byste se sebeméně unavily?

Jde pán po ulici takovým pomalým, poměrně širokým krokem, a za ním vzrušeně diskutuji dva jiní pánové. Po chvíli ho předejdou a jeden z těch dvou se ptá: "Promiňte pane, sledujeme vás už chvíli a nemůžeme se s kolegou shodnout. Kolega je ortoped a tvrdí, že vaše chůze je způsobena artrózou kyčelního kloubu. Já jsem neurolog a domnívám se, že vaši chůzi ovlivňuje zánět sedacího nervu.

Avram vleze do kostela s jarmulkou na hlavě, vytáhne talit a začne se chystat k modlitbě. Kněz ho zpozoruje a pronese u oltáře:"Prosím všechny nekřesťany, aby opustili kostel." Avram nic, začíná se modlit. Kněz už poněkud zvýšeným tónem zopakuje svou prosbu.  Avram opět nic. Kněz už se naštve, dojde k Avramovi a velmi hlasitě pronese:"Všichni Židé prosím opustí kostel!!"

Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má napsáno od paní učitelky: "Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci a děvčaty, mohla byste s ním o tom promluvit?" Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede ho po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá: „Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu. "Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji. "Teď sundej moji sukni."

Zas něco pro fajnšmekry - mj. jak já vás, kteří to zkoušíte, luštíte a vyluštíte, obdivuju... Jestli něco mi v životě vadilo, tak to bylo právě cokoliv s čísly. Ať to byla matika, fyzika, zeměpis, dějepis... Vzpomínám si, že než jsem se dokázala naučit v dějáku nějaké to datum, tak už v příští hodině bylo všechno jinak - válka, kterou jsem si zapamatovala, mezitím skončila, v literatuře jsem nevěděla ani jedno narození či úmrtí... Nic. Zhola nic mi do hlavy nelezlo. Jak jsem dokázala odmaturovat, to dodnes nechápu :-)))