Jako malá treperenda jsem milovala pečené kuře a bramboračku. Pár let bylo kuře u nás doma dokonce určitým rituálem, patřilo neodmyslitelně k nedělnímu obědu (stejně jako po obědě pohádka z rádia) a nedej bože, když ho maminka "zkazila" tím, že ho udělala na paprice se smetanovou omáčkou. To jsme se sestrou obě považovaly za temnou zradu :-).

Je odvěká pravda, že láska prochází kuchyní hlavně v době velkých svátků. Pečeme cukroví na Vánoce, potrpíme si na tradiční štědrovečerní menu, chystáme krásnou tabuli na Silvestra, zaděláváme na mazance a beránky na Velikonoce, pečeme narozeninové dorty, zveme přátele na několikachodové večeře. Původně jsem chtěla napsat, že bych si k Vánocům přála, abychom jídlo vnímali jako svátek každý den, nejen mezi Štědrým dnem a Novým rokem, ale především mezi Novým rokem a Štědrým dnem.

Který je ten pravý a původní vlašský salát? Pátral jsem, pátral a nedopátral se. Zřejmě je to jako s bramborovým salátem, kolik kuchařek, tolik jedině pravých receptů. Já jich našel víc zaručeně původních, o dalším vím, ale neviděl jsem ho. Protože máme chuťovou paměť, předkládám vám i recept na „socialistický vlašský salát“, se kterým jsme vyrůstali a který nám schází.

Jak to vaří Florentýna: Už nějakou dobu vám píšu návody na lahůdky - a dnes k nim přidávám další recept do sbírky, který se hodí k téhle roční době a ukáže vám netradiční použití palačinkového těsta.Tak si nechte chutnat – ačkoli to tentokrát asi nemusím přát dvakrát. A jestli máte nějaký návod, jak to dělat jinak...