Asi znáte ty letní večerní chvilky, kdy si sednete na terasu, na balkon nebo aspoň otevřete všechna okna, odhodíte mikiny a svetry, nohy umístíte do zvýšené polohy, chytnete za ruku osobu vám blízkou a sborově si řeknete, že by to chtělo něco chladivého do sklenky. Srkání brčkem nikdy nezní tak dobře, jako při pohledu na řvoucí západ slunce (ok, možná ještě v Karibiku u bazénu, jehož zadní stěna plynule splývá s mořem).

Možná jste se i vy zúčastnili párty, kdy se nad ohněm na špízu opéká pořádný kus masa. Vypadá to lákavě, ale výsledkem občas bývá spálený povrch a polosyrový vnitřek. Ono mít stále na starosti oheň, případně hlídat několik hodin rošt, není zrovna činnost přinášející nepřeberné množství zábavy. Co tedy s velkým kusem masa, které se skoro nevejde do trouby?

Dámy, kamarádky, kuchařky a kuchařinky, mám k vám prosbu. Napsal mi kamarád, že by nesmírně rád - kompot z meruněk a cibulek, ana partes aequales, co do velikosti i množství. Mana nebeská. Že to jednou jedl, ale od té doby jsem to neviděl, nejed a nedostal, přestože nejedna pravila, že mu to z lásky udělá. Jenže - skutek utek. Jsa si vědom těkavosti této substance, nechtěl to z lásky, ale z oněch cibulek a meruněk. Ale prozatimní výsledek - Marnost, nic než marnost a trápení ducha.

Vlašské ořechy jsou sice nejlepší čerstvé, respektive nedávno ve stavu zralém sesbírané a vyloupané, ale můžeme je také zavářet, a to buď vyloupaná vlašská jádra - tedy zralá, čímž se zamezí jejich červivění, plesnivění a jakémukoli jinému možnému poškození,  nebo ještě zelené nedozrálé plody.  Ze těchto ořechů, ještě pod zelenou slupkou, s nevyvinutou měkkou skořápkou, kterou lze snadno propíchat silnější jehlou, můžeme připravit vynikající kompot.

Podlehla jsem "alkoholovému mámení". No, spíš jsem jen chtěla vyzkoušet, co se všechno dá s vlašskými ořechy podniknout. Tedy mimo toho, že je vyloupeme a sníme, případně přidáme do štrůdlu, či do nějakého jiného vaření či pečení. Po listování internetem jsem se rozhodla vyzkoušet "liguére" i kompot...

Kdo chce být jen trochu moderní, už je hrdým majitelem grilu. Ti největší borci z něj každý rok na jaře ometou pavučiny, pořádně ho rozpálí, usuší si na něm pár plátků kuřecího masa, opečou dočerna dvě klobásky nebo Pepu v alobalu a po zbytek sezóny na něj ochotně zapomenou – tedy pokud není v dosahu někdo, komu by bylo záhodno demonstrovat míru moderní vybavenosti této domácnosti a zběhlost pána domu v disciplíně grilování.