Zdravím redakci, přísedící i kolemjdoucí. Protože se u mého posledního cestopisu z epochální výpravy do hlubin Egypta vyskytly pochybovačné komentáře, týkající se bůčku a kozla, a protože jsem nerad za vejtahu, považuji za nutné podat důkaz ve smyslu: "dej odkaz, jinak seš lhář a omluvíš se"; nedávám tedy odkaz, ale rovnou důkaz. Fotka je snad důkazem dostatečným, že se za lháře nepovažuji a omlouvat se NIKOMU nehodlám.

Jeden prima chlápek, úžasně chytrý mladý muž, chytrý ve všech možných oborech a vědomostech, mne nedávno přímo odepsal návodem, jak se správně chovat k pupíku. A jak je báječné, když je onen pupíček obklopen sádlem. A tak, i když se osobně na svou váhu cítím býti poněkud krátká, přesto jsem neodolala a sádelný pupíček poté velmi velebila... Nebudu vás už víc nepínat, čtěte jeho vlastní návod:

Panna cotta, velmi oblíbený restaurační dezert, má tři ukazatele úspěšnosti: míru třaslavosti, míru sladkosti a míru smetanovosti. Stačí všechno tohle správně odhadnout a budete za hvězdu téměř michelinskou. Ze všeho nejlepší na tom je, že pokud víte, jak na to, ze tří surovin vyrobíte během tří minut tříhvězdičkový dezert. Přesně takový, jaký se podává po nedělním obědě a společně se pak pějí ódy stran kuchařky, která se tak pěkně postarala o blaho svých blízkých.

Játrová paštika se ve vyspělých kuchařských kruzích honosí pojmenováním pâté i parfait; vy ji ale klidně říkejte Májko, Majko nebo Mařenko. Jakmile totiž poznáte, jak snadný je recept, bez váhání ji adoptujete do své rodiny a budete pro ni potřebovat nějaké familiérní pojmenování. Požadavky má tahle játrová paštika jen tři: trochu jater, ideálně jemných kuřecích, kostku másla, a pak ještě 15 minut vašeho času.

Dokonce i já, milovnice všeho sladkého, si občas ráda dám něco jiného - a věřím, že v těchto dnech by něco podobného, co vám dnes nabízím,  by přišlo k chuti i vám. Je to velmi jednoduché a super jako svačina, lehká večeře i fofr pohoštění pro návštěvu. Můžete to použít jako hezký předkrm, a pokud to náhodou naplníte něčím sladkým - je to jen na vás, co dovnitř dáte - může to být i dobrý a "jiný" moučník.

Šípky patří k posledním darům, které nám příroda v průběhu roku štědře nabízí. Syrové šípky se nedají jíst, ale po tepelné úpravě dostanou jedinečnou chuť, díky níž mají v kuchyni od pradávna čestné místo. Šípek je nejdostupnějším vydatným zdrojem vitaminů C a A, a minerálů. Naši předkové používali šípek pro jeho chuť, dostupnost a léčebné i preventivní účinky. Málokdo též ví, že díky kombinaci obsaženého vápníku, rutinu a vitaminu C jsou šípky úspěšným přírodním lékem proti paradentóze a onemocnění dásní.

Když jsem o tom tak uvažovala, uvědomila jsem si, že jsem nejedla párky ani buřty už nejmíň dvacet let... Takže ani špekáčky - připravované na ohýnku či naložené v báječném láku s cibulí - pikantní hospodskou klasiku - utopence. Ony  se hodně dlouho nedaly sehnat - ty opravdové,  z masa.