Mezi pěti až devíti léty mi nuda byla cizím slovem. Vím, že jsem byl jsem neposeda. Tužka, pastelky a vodovky, to byli parťáci při mém okouzlení květinami a ilustrovanými obrázky z pohádkových knížek. Hrát pro děti z ulice loutkové divadélko jsem přímo vyhledával a byly to mé šťastné chvíle. Divadélko mně nechal na památku kamarád-spolužák, který se někdy v našich sedmi letech se vystěhoval s rodiči do Německa.

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že v dnešní uspěchané a sobecké době nemá poezie místo, že poezie patří minulosti, hluboce by se mýlil! I dnešní doba plodí skvosty, před kterými by závistí pukli i největší básníci našich dějin. Jen čtěte:

Určitě se vám to stalo taky. Nutně jste po někom potřebovali, aby vám emailem poslal obrázek, text nebo něco podobného, ovšem odpovědi jste se dočkali až po několika týdnech s vysvětlením „Promiň, ale mně vybuchnul počítač.“ To je důkaz, že jsou počítače inteligentní, neboť reagují stejně jako člověk, když po něm něco chcete. Ještě v roce 1950 ovšem matematik Alan Turing razil teorii umělé inteligence, v níž se o vybuchujících počítačích nic netvrdilo.

Dnes bych ráda na Kudlance vzpomněla na jednoho z mých oblíbených zpěváků, který bohužel už téměř 22 let není mezi námi. Věřím, že si většina z vás na něho rádi vzpomene společně se mnou. Michal Tučný byl jedna z legend české country music (často byl označován za jejího krále).

Občas se v noci vzbudím zpocený hrůzou, dívám se před sebe do tmy a přemýšlím: „Ach Bože, vždyť já stárnu! Mládí je v nenávratnu, co mě teď asi čeká? Jaké to bude, až mi bude čtyřicet?“ Pak si uvědomím, že už mi čtyřicet bylo. Zase si lehnu a doufám, že se mi zase nebudou zdát ty strašlivé sny o tom, jak maturuju a jsem přitom nahý.

Pan komisař Poustka přiložil do kamen, na plotýnku přisunul hrnek s cukrem a míchal, až zavoněl karamel. Temně žlutou hmotu zalil vodou, nad horkou tekutinou zlomil slupku z citrónu a základ pravého grogu byl na světě. Chvíli se hmoždil se zátkou láhve, přivoněl k hrdlu a opatrně si přihnul, protože pravý jamajský rum je pochoutka, co se nepije jako voda, jen po kapkách vychutnává.

Nemám moc dobrý odhad na lidi. Tedy ne že bych si zrovna pletl uprchlíky s kominíky, ale jakmile se třeba objeví v televizi někdo se zářivým úsměvem nebo s dostatečným počtem prstenů, jsem okamžitě ochoten mu dát hlas ve volbách nebo si od něj alespoň koupit libovolné množství zázračných hrnců.