Jsem jed – ten se taky prodává v malých lahvičkách. Hezká, baculatá lahvička s nálepkou, na které je lebka se zkříženými hnáty. Cyankáli, vitriol nebo tak něco. Spíš cyankáli – voním po mandlích. Jsem zmije. Vyhří-vám se, rozvaluju se a lebedím si na výsluní. Čekám na příležitost, vymrštím se, uštknu a zalezu pod kámen. Jsem žena. Kousky svého já sešívám režnou nití. Takový malý kobereček utkaný ze zbytků, celý slátaný z toho, co zůstalo.

Začátek listopadu, sem stále ještě na chalupě. Musím říci, že už nic moc. Venku mrholí, je sychravo a docela zima. V té psotě nikdo z domorodců ani lufťáků nechodí ke Kulatý bábě. Co tady? I kočky přestaly jezdit na kole po horní cestě. Nikdo neprosí o kapku vody nebo čaje. V tomto čase bych přidal i rum, ale zůstává stále zavřený..

Místní knihovna měla přes prázdniny zavřeno a já měla čtenářský absťák. Beletrii si už dávno pro sebe nekupuji, protože nemám nafukovací byt, tu si pouze půjčuji. A tak jsem začátkem září vletěla do knihovny, abych zjistila, co tam mají nového. Ukořistila jsem několik detektivek z výpůjčního fondu z Kladna, jeden historický román a cestopis. Cestopisy většinou nečtu, ale tady ten měl zajímavý nadpis „Pět let v Pakistánu“.

Muži nakupují podle seznamu, kdežto ženy podle hlasu svého srdce. Jen tak lze vysvětlit, že se muži vracejí ze samoobsluhy s tím, co bylo napsané na papírku, kdežto ženy s novým párem bot. Jedna moje kamarádka dávala ve společnosti k lepšímu historku, jak její muž dostal za úkol koupit cibuli – a představte si, přinesl domů – no, hádejte – jednu cibuli!

Mám ráda severské detektivky. Mám ráda i německé, francouzské, americké, kdysi tu byly k mání i australské. O anglických ani nemluvě. Všechny jsou báječné, svým způsobem, všechny zobrazují život a myšlení tamějších lidí.

Použít pro titul svojí knihy slovo „SAMOMLUVA“ je hodné právě a jen Miroslava Macka. Stomatologa, překladatele sonetů Shakespeara, zakladatele ODS, bývalého politika, etc. etc. Páč slovo „SAMOMLUVA“ e u nás neodvolatelně spojeno do sousloví "samomluva je příznakem měknutí mozku". Po přečtení knihy vzpomínek M. M. bych chtěl upozornit čtenáře, že autor měknutím mozku rozhodně netrpí. Domnívám se, že by značná část našich spoluobčanů vydělala, kdyby měla tak kvalitní mozek jako on.

Autor byl velkým učencem své doby, slavný hvězdář, matematik a filosof, odporučoval všem studium politiky a řeckých spisovatelů. Ve svých básních prý hlásal základy naturalismu a neortodoxní názory, pro něž byl později i nenáviděn. Zato Evropa a Amerika našla a ctí v něm velkého básníka…  Nejprve jeho básně přeložil Edward Fitzgerald a založil tím na sklonku 19. století jeho velkou, celosvětovou slávu.

NA SVATÉHO JÁNA OTVÍRÁ SE LÉTU BRÁNA ...A máme léto a vedro. Dva dny nám netekla voda, ale nikdo neoznámil, že vodárny kopou novou přeložku. Do toho já zavařovala 20 kg jahod . V bytě 35°C,  všechno zapatlané od marmelády, a nikde ani kapka vody.