Co třebas hádanka? Tentokrát budete hádat autora - mohu vám o něm prozradit pár zajímavostí, ale stejně si myslím, že jeho jmíno všichni brzo uhodnete... Otec i dědeček byli knihtiskaři, on sám chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi - proto chodil i do keramické školy.  Vydal několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly.

Mojmír Koňařík založil organizaci na pomoc dívkám, které jsou na ulici – fetují, šlapou – a které by rády tento způsob života opustily. Organizace nese lehko zapamatovatelný název Přerod – a našla si své sponzory. Mezi nejvýznamnější patří multimilionář Fustr, jehož fetující dcera se díky Mojmírovi k němu vrátila. Tento příběh získal podobu legendy – a trůní na čelném místě internetových stránek Přerodu.

Zvonek u dveří. Je tady. Vpustí ho dál a zavře za ním dveře. Dalibor přinesl další splátku za její mlčení. To by si bulvár pošmákl, kdyby se na jeho stránkách objevilo přepsané opilecké extempore, v němž vyjevil řadu nečistých kšeftů a jmenoval řadu lidí, kterým by se ani náhodou nelíbilo, v jakém kontextu že jsou uvedeni. Zařídila si to tak, aby na sebe syn a otec nemohli v žádném případě narazit. Tento byt platí Dalibor, její další byt financuje Richard. A ona se přemísťuje podle potřeby.

Je horší u muže nebo u ženy? Pod pojmem druhá míza si většinou představujeme směšně roztouženého muže, který nevhodně toká pod příliš mladým stromkem. Tak co je tedy horší? Já si myslím, že horší není ani jedno, oboje je skvělé. Vidím ji spíše jako tenisové druhé podání. Už sice nemá takovou razanci jako to první, taky si povšimněte, že soupeř přestane číhat za základní čarou a vstoupí blíž do kurtu, protože už nečeká tak silný úder. Jenže nepodceňujme druhá podání. Všimli jste si, že i z nich lze dát parádní eso?

Markéta Brožanová v sobě již několik dní dusila nesmírný smutek kombinovaný s nevýslovným vztekem. Někdo totiž přímo bestiálně vykuchal jejího oblíbeného kocoura. Jmenoval se Max, bylo mu teprve pět let – a řadil se k plemeni britských krátkosrstých koček. Když spatřila mrtvolu svého miláčka, bylo jí do breku – a úplně se jí udělalo špatně. Kdo může být takhle zvrácený?

Antonín Sedlina již má černé na bílém, že krev na vlasech nalezených na těle Denisy Buřínské patří Julii Krnávkové. Rány v těle Buřínské potom odpovídají zbrani, jež usmrtila Krnávkovou. Takže stejný pachatel. Přesto se ještě patologa zeptal, zda mu v případě Buřínské nepřišlo něco jiné. „Když se ptáš, něco přece. V prvém případě to bylo brutálnější. Víc než třicet ran nožem – tady tak maximálně dvanáct – a nebyly tak hluboké.

To, že jsou pětadvacetiletý Ctibor Havránek a dvacetiletá Adéla Beretová sourozenci, by nikdo nehádal nejenom proto, že mají různá příjmení. Ona je přibližně sto pětasedmdesát centimetrů vysoká blondýna s výraznými vnadami (však také za plastické operace utratila pořádnou sumu peněz) a pronikavýma tmavě modrýma očima, on měří jen asi sto šedesát centimetrů, je hnědovlasý a hnědooký.

„Na tento krátký a prostý příběh jsem narazila nedávno, a zaujal mě svou hlubokou pravdou, na kterou tak často zapomínáme," napsala mi jedna z našich čtenářek, Kristina. Dost možná, že jste ho také četli, a pro ty ostatní je zde - tak čtěte, zamyslete se ... Opravdu - má to hodně do sebe, že, co vy na to?