Čtvrtek, 23 duben 2020 |
 Svatbu měl Oliver Pecka na zámečku Stroziny blízko Mrakotína. Po slunečných a teplých dnech bylo poměrně zima a po ránu jemně mrholilo. Kéž by to bylo štěstí, pomyslil si Pecka. Hana Pecková – vířilo mu v hlavě jméno jeho nastávající. Hned ho napadne taková blbost – tak to je tedy pecka. Jenomže do smíchu mu příliš není. Všechno to na něho nějak doléhá – žení se, pak se stane otcem – a zřejmě skončí u policie, aby měl na rodinu více času – a manželství se mu nerozpadlo.
|
|
Neděle, 19 duben 2020 |
 Markéta Brožanová byla rudá vzteky. „Ten zmrd zasranej – ubožácký hovado“, do očí se jí draly slzy vzteku. „A já se s tou zrůdou vyspím“, zaúpěla hnusem, jen si to vybavila. Oliver Pecka by ji rád nějak utěšil. „Nejraději bych ho za to vykastrovala.“ Oliver to nechal bez poznámky. Nabídl jí, že se mohou jít někam posadit, jestli chce, že se může ze všeho vypovídat – že ji rád vyslechne. A že by se rád něco dozvěděl o tom Petříčkovi.
|
|
Středa, 15 duben 2020 |
 Tahle polednice, kterou si budete moci o kousek níže přečíst, koluje internetem setsakra dlouho... Hledala a googlila jsem - a stejně jsem toho autora nikde nevyhrabala. Dostala jsem se až do roku 2007 - a stejně nic... Co do veršotepeckého řemesla to občas trochu drhne. Ale tak to u lidové
tvořivosti bývá. Nicméně vypovídá to něco o současnosti, a není to ani příliš
nadnesené.
|
|
Úterý, 14 duben 2020 |
 Eva Holatová se ujistila, že má v kabelce vše potřebné. To v jejím případě kromě pepřového spreje znamenalo i středně veliké kladivo. Ráno již bylo vcelku světlo – ale spoléhala na to, že v parku, kde se má v altánku setkat s tím grázlem Petříčkem, nikdo nebude. Byla nervózní, ale snažila se ovládat. Opakovala si, že jiné řešení neexistuje. Musela svého syna – Filipa samozřejmě neměla na mysli – chránit. Vůbec to s ním neprobírala. Vše jí přišlo nad slunce jasné. Honza byl vrah – a Damián Petříček má proti němu v ruce důkazy. A vydírá ji.
|
|
Úterý, 07 duben 2020 |
 A tři týdny uběhly a byl první máj a my jsme se s lahví vína procházeli po Stromovce. A pátého května jsme protančili noc v Lucerně a řekli si, že se milujeme. Osmého května jsme byli v opeře a dvanáctého jsme měli odjíždět na tři dny na divadelní festival kamsi na Moravu. Byla jsem proklatě hubená a proklatě šťastná. A pak přišel ten pátek jedenáctého před odjezdem. „Slečna Zoufalá má v hale návštěvu! Opakuji! Slečna Zoufalá má v hale návštěvu!“ vtipkoval Milan u mého kancelářského stolu a hlasem zdařile imitoval prodavačku v hypermarketu.
|
|
Neděle, 05 duben 2020 |
Nějak jsem poslední dobou "nezvládala", ale pevně doufám, že je už všechno v pořádku. Na náhubek jsem si zvykla, takže všechno zas bude OK. A pochopitelně, že všem nedočkavcům, kteří čekali na pokračování "PÁTRÁNÍ DETEKTIVA SEDLINY", se tímto omlouvám. A máte tu dnes výjimečně dlouhé pokračování... Doufám, že si to předešlé případně obnovíte a začtete se do dalšího!
|
|
Pátek, 03 duben 2020 |
 „Cynický!“ ozvalo se chraplavě ve sluchátku. „Brýden Zoufalá!“ řekla jsem mile. „Co pro Vás mohu udělat, paní Zoufalá?“ ozvalo se nevrlým tónem, který ne zcela korespondoval se včerejší milou nabídkou večeře. „Kdy máte večer hlad, totiž čas?“ vyhrkla jsem a dodala: „Na večeři“, nadechla jsem se: „bych Vás chtěla pozvat, totiž. Jak jsme vám nabouraly s kamarádkou auto a tak!“ dokončila jsem kostrbatě myšlenku, a v telefonu se ozval o poznání nadšenější hlas:
|
|
Čtvrtek, 02 duben 2020 |
 Nejsem vlastníkem auta. Řidičák jsem před deseti lety dostala z nějakých nadpřirozených příčin a od té doby jsem nedojela dál než za roh do hypermarketu a zpět. Kdybych tvrdila, že bez nehody, byla by to lež. Petr si ve svém obstarožním kočáře odvezl všechny své movitosti. O jeho veteránku se sice jako o movitě věci mluvit moc nedá, ale Petr vždy tvrdíval, že své první auto opustí teprve, až škodovka skutečně vydechne naposledy.
|
|
Středa, 01 duben 2020 |
A byla středa. Slunce mi cynicky svítilo do pokoje a venku hrály děti
Krvavé koleno. „Změnu, zásadní změnu to chce!“ masírovala jsem si svůj skoro
třicetiletý obličej před zrcadlem a z rádia zpívala Lucie Bílá depresivní song
zkušené stárnoucí ženy. „A na vokurkách loňskejch se tiše kalí lák, a bude na něm plíseň, pojď,
necháme to tak.“ S kulmou u hlavy zpívám s ní.
|
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>
|
Výsledky 27 - 39 z 604 |