Už delší dobu jsem se neozvala s tím, jak postupuje moje „zbláznění se“. Kocourek, kterého jsme si nečekaně přivezli z víkendového pobytu u příbuzných, se pomalu, ale jistě stává pořádnou šelmou a já se teď vážně pobavila, protože v knížce, kterou jsem koupila Janině, se píše o tom, že kdo má pocuchané nervy, pak je pro něj pravým balzámem kočka.

Venku je krásně, zelení se i těm, kterým se lení, co nevidět budou květinky, keře i stromy vábit hmyzí hladovce k lásky hrám... Za trochu žvance je promění v posly lásky. Ale - ne všechny příslušníci nádherné Flóry to myslí dobře, mnohé rostlinstvo je nesmírně nebezpečné. Ne pro včely, vosy, čmeláky a další, ale především lidem mohou přinést smrt... Například:

Všeobecne si moje okolí myslí, že jsem ženská tvrdá a protože jsem schopná zatlouct hrebík do zdi aniž bych musela následne volat odborníka na vystavení nové, že snad ani neexistuje problém, který bych nezvládla. Tedy o tom je presvedcena hlavne ženská cást osazenstva naší malé vesnicky. Názory té druhé poloviny jsem ješte nemela odvahu zjištovat, protože jim vlastne fušuju do remesla, a jak znám pány tvorstva, nebude jejich mínení asi moc lichotivé...

Dvakrát do roka se koná v prostorách Chvalské tvrze  VÝSTAVA PRO KOČKU - umisťovací výstava opuštěných kočiček. Cílem akce je najít pro ně nový domov a získat potřebné krmení pro ty, které se umístit nepodaří. A  jako vždy - vstupenkou na výstavu je jen konzerva krmení pro kočky, kterou je možné zakoupit i na místě.

Nemáme doma velké zvířátko, pouze dvě morčátka. Jsou to dvě mladé slečny, které se u nás dost dobře zabydlely. Mají vlastní klícku, ve které však přebývají pouze v době naší nepřítomnosti a pak v noci, jinak mají volný výběh. Tuto možnost nesmírně rády využívají a tak každý den po vypuštění pořádají „rychlostní závody kolem klece“ se zdoláváním nejrůznějších překážek...