Jak víte, rozeznávám z rostlinstva jen vskutku minimum. Trávu, zeleninu, keře, stromy, pak ještě to jedlé a nejedlé. Ale to neznamená, že nemám kytičky ráda. Mám jich doma opravdu neurekom, jak by řekli bratia Slováci. Pravda je, že ne o všech vím, jak se přesně jmenují. Ale - na to tu mám přeci vás... Tak dnes vám sem nabídnu pár fotek nádherných květů, všechny jsem si nafotila venku, takže se nejedná o nic, co se kupuje a pěstuje doma. A je na vás, abyste uhodli, respektive určili, co to je.

Ještě před převozem poníků jsem se byla u Jitky podívat, abychom se domluvily. Ona mi ukazovala dvě klisničky, které si mezitím koupila. Jedné teklo z nosu, nic dramatického – a já si řekla, že na chřipku přece mám své koně proočkované. Neviděla jsem v tom problém. Dodnes nevíme, jestli nemoc přinesla do chovu ta klisna, která měla výtok z nosu, nebo jestli se nakazila od té, co už žádné klinické příznaky neměla, protože později, když onemocnělo celé mé stádo, nešlo už původce nemoci prokázat.

Pro ty, kteří dřívější MILENINY texty, tak suprově popisující život s shetlandskými poníky, pamatují: vrací se zpět s nejnovějšími zážitky. Že život věnovaný péči chovu koní není procházka májovou zahrádkou, asi chápete, ale představovat si jen jízdu na koni, kovbojské zážitky - jsou romantické představy. Mít jako „koníček“ koně, vyžaduje poměrně časově a fyzicky náročnou každodenní péči. Ale teď už má slovo Milena:

Jestlipak víte, že kouzelná Pražská zoologická zahrada je v žebříčku nejoblíbenějších zoologických zahrad světa na 5. místě? Pochybuju, že někdo dovede vyjmenovat všech těch 670 druhů zvířat, která tam žijí. Já jsem se zakoukala do želváků. Konkrétně dvou následujících želvích pánů. Dosud jsem se osobně poznala jen s těmi malými, které se placatí po trávníku mojí dcery, ale ono opravdu - není želva jako želva – a dokonce ani tehdy ne, když jsou obě stejného druhu.

Dostala jsem před rokem ocásek. Takový malý, zelený, na vršku lísteček, po stranách ještě dva. Šoupla jsem ho do skleničky, pustil kořínky - a tím to všechno začalo. Přesně jako v té staré známé Erbenově pohádce o hrnečku, který uměl vařit nekonečnou kaši.  Během velmi velmi krátké doby se tahle úžasná, nekvetoucí, ale překrásná rostlinka u mne uvelebila, uhnízdila a všechno všude zazelenila. Je překrásná, ale už je jí moc....

Jak jsem slíbila, tak dnes činím - nabízím vám pár "zelených hádanek". Vím, že je mezi vámi plno úžasných botaniček a botaniků, tak jsem docela přesvědčená, že to pro vás nebude moc těžké. Fotky jsou od mé dcery Lenky, které "to" roste na její floridské zahrádce. Čímž jsem vás situovala do míst, kde "to" roste. Jo, ještě vám prý mám říci, že to fakt není okurka ...

Ve vybraných pražských lokalitách se i letos objevila stádečka ovcí, koz a skotu. Jejich úkolem je spásání porostů ve zvláště chráněných oblastech. Vedení města si projekt pochvaluje s tím, že jde o tradiční a zároveň k přírodě šetrný a efektivní způsob obhospodařování pozemků a to hlavně v těžko přístupném terénu. Půda také dostává zpět potřebné živiny, což se o motorových sekačkách říct nedá…