Někteří lidé tvrdí, že čím víc poznávají lidi kolem sebe, tím více mají rádi psy. A je to pravda – psi jsou věrní, veselí, kamarádští, dokáží nás rozveselit a milují nás zcela bez zábran a v jakékoli situaci. Snad to znáte - zkuste zavřít manželku na dvě hodiny do kufru auta… ale když tam zavřete psa - jak ten vás bude po otevření vítat… (ne jako manželka). A proto není divu, že mnozí z nás se vyjadřují o svých miláčcích jako o tom nejlepším, co je v životě potkalo. Posuďte sami:

Na první pohled je roztomilý: podsaditý, 23 až 30 centimetrů vysoký, 40 až 60 dlouhý, se čtvrtmetrovým huňatým ocasem, zdobeným obvykle pěti nebo šesti tmavými kroužky. Na předních tlapách má neuvěřitelně dlouhé, obratné a mimořádně citlivé prsty s miliony smyslových buněk pod každým z nich. Jeho mozek se vyvinul tak, aby vyhodnocoval dotekové podněty přenášené z prstů. Ano, nejspíš jste uhodli, jedná se o mývala.

O Ditě Pullmannové jsem vám už psala. Je to úžasná ženská, která mimo svou nesmírně zodpovědnou práci, zvládá být i dobrým andělem. Je to "holka s obrovsky dobrým srdcem", které je otevřené všem nešťastným zvířatům - pejskům a nyní už i číčám, všem, kterým nějaká ta lidská hyena ublížila. A že jich, bohužel, mezi námi je! Přečtěte si tu nejnovější příhodu z jejích DOČASEK: 

My ne, my máme doma kočku. Když si ji mladí brali z útulku, měla jméno Freya. Prý je pojmenovaná po nějaké něžné víle, protože to je miloučká a hodňounká kočička. (Chlupáči, co u nás naleznou domov, bývají vždy z druhé ruky a tak jsou už pojmenovaní. Ale většinou si vyslouží nějaké jiné jméno.) U Frey se časem ukázalo, že to je víla zlovolná a tak se jí neřekne jinak než Pičulína.

Chtěla bych vám dnes představit jednu moc bezvadnou ženskou, Ditu Pullmannovou, zakladatelku úžasné organizace, Dočasky De De, jinak parťáka projektu Se psem mě baví svět. Dočasky se zabývají umístěním pejsků v domácích depozitech, kde je jim poskytnut dočasný domov s veškerou péčí. Ale nejlépe bude, když vám o sobě a své lásce ke zvířatům a především pejskům, povypráví sama:

Kdo nemá nějaký "pozemek" a má jen květináče, ten mne pochopí... Ale jsem přesvědčená, že i ty a ti, co mají latifundie, milují domácí kytičky taky. A to ani nemluvím o tom, pokud jsou to už květiny mnohaleté, případně dárky od někoho, kdo už nežije. Jeden takový problém právě mám. Voskovka, kterou mi před dávnými roky darovala maminka, tehdy vlastně jen takový aplégr, se mi během měsíce osypala jakýmsi prevítem!