Jak se tak spolu - s mým milovaným pesánkem - kroksunkrok touláme Jižním Městem, tak zvláště teď, v těchto dnech, pozoruju, jak déšť oživuje zdejší louky. Najednou je tu neskutečně a nádherně zeleno, a už je "to", co na nich roste, v průměru cca 20 - 30 cm vysoké. Tedy, než přijedou brigádníci se sekačkami, a zase to zarovnají do té nějaké předepsané úhledné výšky. Vytáhla jsem proto fofrem z kapsy mobil a několik z těch krásek nafotila. Vím totiž, že zdejší botanická sekce jistě promptně odhalí jejich identitu - a hlavně i něco navíc!

Jeho chuť je krásně kořeněná s charakteristickou vůní česneku a navíc je doslova vitamínovou bombou. Roste v lužních lesích a kolem potoků, má rád stinné, vlhké lokality. A proč ten přívlastek medvědí? Říká se, že medvědi jej konzumují po zimním spánku, aby získali zpět potřebné vitamíny a minerály a zbavili se parazitů. Sbírají se listy, které jsou podobné jedovatým konvalinkám. Záměně se ale vyhneme velmi snadno – stačí promnout mezi prsty a ovonět… Ke sběru je nejlepší používat nůžky, aby se ochránily cibulky.

Na Kudlance se v minulosti často řešily mezilidské vztahy, nevěry, rozvody, problémy s dětmi nebo sousedy, mnohdy šlo o nečekané jednání ze strany někoho, komu člověk předtím důvěřoval, ale ten bohužel  zklamal; takže pisatel na svou důvěru doplatil. Já minulé pokračování  končila slovy: „…postupně tedy přebírají můj chov do svého vlastnictví a já se z úředního majitele, který se za koňmi podívá jen na chvíli v neděli, změním v pomocníka v chovu, který bude v mé chovatelské práci pokračovat“. Stalo se. Ale nečekala jsem to, co následovalo, takže dnes bude moje psaní smutné…

A tak se mi zásluhou jarního počasí posledních dnů objevil v trávě na zahradě čarodějný kruh. Já vím, racionální vysvětlení je nasnadě: jde o typické podhoubí čirůvky májovky, které poskytuje trávě více živin a ta je pak nad ním tmavší a bujnější. Ale uznejte, že toto vysvětlení příliš čarodějně a romanticky nezní. Zavřu tedy tuto zkušenost a informaci do patřičných buněk šedé kůry mozkové na pořádnou petlici a potěším se jinou, značně přívětivější možností....

Psi rasy Rafeiro do Alentejo jsou vynikající farmářští a hlídací psi, původem z Portugalska. Je to velký, statný a mírný pes, s klidným a sebevědomým výrazem. Tito psi byli dříve používáni ve smečkách jako lovečtí psi na vysokou zvěř, nyní jsou především hlídači velkých stád - ovcí a skotu. Často jsou se stády v prérii zcela sami a zodpovědně brání své „svěřence“ před případnými vetřelci. A právě jeden z nich, BOBI, je nejstarším žijícím psem na světě.

Když jsem byla dítě, měli jsme doma malá okna – tři obrácená na sever, dvě na východ v nevytápěných ložnicích a jen jediné na jih. Možná proto to s pěstováním kytiček – pokojovek nebylo slavné, nějaká voděnka - podénka, sansevieria (tenura, tchynin jazyk), koleus (okrasná kopřiva). Já vždycky byla spíš na zvířata, takže květiny mě oslovily až na vysoké škole.

Nějak před rokem jsem si do mobilu nahrála aplikaci PlantNet. Jsem s ní fakt spokojená. Vidíte něco, co někde roste, otevřete v mobilu foťáka tu aplikaci, cvak - a pak už se jen dozvíte, co to je zač. Vyberete si, podle čeho to chcete určit - zda podle listu, květu, případně podle plodu. Kolikrát mne překvapilo, že naše "domácí" kytka roste spokojeně i na druhém konci světa... A ještě něco se mi líbí, a to nesmírně - názvy květin v češtině. Názvy, které jim dali čeští batanikové. Někdy na to zírám... Dnes jsem zrovna objevila keř, na který jsem taky cvakla, protože "to", co jsem fotila, bylo velmi hezké. A ejhle - víte, jak "to" kdosi pojmenoval? "Přestup drsný." FAKT.