S Filipem se známe pět let, z toho spolu rok a půl spolu vážně chodíme. Filip byl vždy středem každé společnosti, vždy obletován, obdivován. Pravý lev salónů. Já sice nejsem žádná šedá myška, ale rozhodně toho tolik za sebou, jako Filip, nemám. Každopádně ten rok a půl byl úžasný a nádherný a já se s ním vždy cítím jako jedinečná královna. Půl roku spolu taky už bydlíme.

Celý život bydlíme na vesnici a máme spoustu zvířat, koně, kozy, drůbež… Baví nás to, je to náš styl života. No, ale nedávno se k nám přistěhovali lidé z města. V rámci přiblížení se k přírodě, ale zjevně nechtějí zas až tak moc blízko. Na všechno si totiž neuvěřitelně stěžují.

Dobrý den, předem moc díky Kudlance za otištění a současně se omlouvám, že jsem neposkytla všechny informace. Je toho tolik, a já jsem vás nechtěla zbytečně zatěžovat detaily. Ale třeba právě ty detaily jsou mnohdy důležité, i když mně se zdají zcela banální…Taky - třeba je opravdu chyba ve mně?

S mým partnerem bydlíme už přibližně dva roky spolu a oba moc rádi pořádáme večírky, zveme známé na různé hry, karty, společné sledování filmů a tak. Máme celkem velkou skupinu lidí kolem sebe, a tak se u nás pořád něco děje. Problém ovšem nastal, když jsem se tak nějak pohádala s jeho kamarádem Michalem.

Naše společnost nám velice lehce umožňuje se vyhnout tělesným aktivitám, což má ale pro naše zdraví negativní důsledky. V garáži si vlezem do auta, vylezem v práci, děti odvezeme i přivezeme ze školy autem… Na výlet se autem (či jiným přibližovadlem) také vydáváme bez nějakého extra pohybu… A pak se stane, že nám svaly, které nepoužíváme, začínají zakrňovat. Dalším, následným problémem, je  ta ohavná a nenáviděná obezita...

S manželem jsme spolu už čtrnáct let, a vše nám, dá se říct, dobře klape. Máme tři děti na základní škole, a oba jsme zaměstnání. Hezký byt, slušné auto, nechybí nám ani pes. Prostě taková normální rodinka. Problém je, že manžel se ke mně v poslední době chová "divně".