Já si vám dnes nebudu psát o radu, to jsem chtěla před rokem, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Chci jen těm, které se ocitnou v podobné situaci, jako já třetího října před rokem, kdy jsem se od manžela dost nečekaně a brutálně dozvěděla, že už se mnou nechce žít, že se chce rozvést, dát naději do života... Víte, byli jsme 26 let manželé a dva a půl roku předtím jsme spolu chodili. Byl moje první a jediná láska a bez něj jsem si svůj život vůbec nedovedla představit.

Je mi pětačtyřicet a jsem už šest let sťastně let rozvedený. Jsem celkem dobře zajištěn, mám zaměstnání které mám rád, a mužů říct, že jsem se životem teď spokojený. Ale – u nás v práci mám kolegyni, velmi chytrou, pracovitou, ve své práci velmi úspěšnou. Známe se relativně dobře, i když pracujeme každý v jiném oddělení. Párkrát jsem ji pozval na kafe, na víno, ale vždy to bylo jak se říká “ve vší počestnosti”.

Moji drazí, objevila jsem na internetu test, podle kterého jsem asi tak deset let už po smrti... No, fakt, nedělám si legraci... Je totiž takový "jednoduchý" cvik, který byste měli zvládnout. Pokud se vám to povede, ok, máte naději, že ještě nějakou dobu se budete moci zdravě rozčilovat nad politikou, ekologií klima... hernajs, jak to slovo dál pokračuje? Klimatizací? Klimakteriem? Ne, to rozhodně Gréta neměla na mysli... ó ano, klimatem, na to druhé má ona ještě nějakou dobu čas... Prostě a jednoduše, musíte si jen sednout a vstát. Tedy, pokusit se sednout, a pokusit se vstát. A to tímhle způsobem:

Krásný den všem, napíšu to tak, jak to je, i když na to nejsem zrovna pyšná. Díky všem, kteří mě zkritizují, ale více bych ocenila vaše rady. Už od našich 17 let, (teď je nám 25) máme s Honzou vážný vztah. Nejdříve byl náš vztah plný vášně, pak ustálení a spousta společných zážitků, teď poslední roky už i spoustu pochybností. Řekla bych, že to mezi námi jakžtakž funguje, máme sice občas problém říct si, co si skutečně myslíme (hlavně tomu druhému neublížit), ale téměř se nehádáme.

Mám takový dotaz, na který bych ráda slyšela váš názor. Už jsem sem jednou, asi před třemi léty, psala kvůli něčemu zcela odlišnému a dobře jste mi poradili. Tak to zkusím znovu. Je mi 25 let, studují nyní dálkově VŠ, jsem velmi ráda, že jsem se na ni dostala a opravdu mě to baví. Taky rozhodně plánuji další vzdělávání. No, a tohle, mimo práce, je celý můj život. Nikdy jsem neměla přítele, nikdy jsem se nelíbala, i když se mi příležitostně kluci líbili.

Vážení, mám takovou velkou nepříjemnost, se kterou si vůbec nevím rady. Před třemi lety se náš syn oženil s Petrou. Petra je krásná, milá, chytrá, ale… No, vysvětlím. Pár měsíců po jejich svatbě jsme s manželem jeli na dovolenou a požádali syna, aby nám chodlil zalívat kytky, a vůbec pro kontrolu, kdyby se něco stalo. Jenže stalo se, že Petra k nám šla jednou sama a tak trošku nás vykradla. Vzala několik drahých, a pro nás sentimentálních věcí, a my nemáme tušení, co s nimi udělala, protože ona to popírá a tvrdí, že to ona nebyla a nesmírně se rozčiluje.

Určitě jste to četli, všude v „babských webech“ se doporučuje po ránu voda s citrónem, protože pak budete hubnout… No, nevím, jak je to opravdu, ale rozhodně je dobré se po probuzení napít vody s trochou citrónu a k tomu můžete pro vylepšení přidat špetku kvalitního zázvoru a kurkumy. Je taky lepší pít raději vlažnou, protože tu tělo lépe vstřebá a vy mnohem lépe zaženete žízeň - a nastartujete metabolismus.

Můj manžel má staršího bratra Adama, který je miláček rodiny. Byl naplánované a očekávané dítě. O pár let později se „nedopatřením“ narodil Petr, můj manžel. Za více než 20 let, co jsme s manželem spolu, řekla moje tchýně několikrát, dokonce i přímo do očí mého manžela, že existuje pouze proto, že si jednak jeho otec tenkrát nedával pozor, a taky že už bylo pozdě na potrat. Nedělám si legraci. Je to hrozné, ale Petr je na to za svůj život už zvyklý, naopak si z toho dělá legraci.