Dobrý den, chtěla bych se poradit s jedním problémem. Já i manžel jsme praví Pražáci, zvyklí na město a městský život. Do nedávna jsme bydleli i pracovali v Praze. Já účetní v jedné střední firmě, on jako vedoucí ve velkém skladu. Práce obou dvou byla dost monotonní a dost náročná. Na nějaké koníčky nám už nezbývalo.

Manželka se kamarádí s Aninou už od první třídy, znají se tedy neuvěřitelných třicet let. Anka je vdaná, a její i naše manželství je spokojené. My máme dvě mrňata, oni zatím prý čekají. Problém je, že cca před rokem tahle její kamarádka s manželem začali chodit na swingers party. A od té doby je to to hlavní, o čem s mou ženou mluví.

Minulý týden jsme měli s manželem třicetileté výročí. Všechno jsem naklidila, navařila, napekla a těšila se, jak si to výročí užijeme. Manžel mi ale hned po příchodu z práce řekl, že se konečně rozhodl, a že teď už mi může říct, že mě vlastně nikdy nemiloval a vlastně si mě ani nechtěl vzít. Že to bylo tenkrát i z nátlaku rodičů, že když jsem byla v jiném stavu, a že ale celý život se mnou stejně nebyl šťastný.

Nevím, jestli si píšu o radu. Asi totiž na to žádná opravdová rada, návod, jak mám dál žít, není… Nedávno mi zemřela žena. Byli jsme spolu 48 let, měli jsme pohodové manželství, přivedli jsme na svět čtyři úžasné děti, máme vnuky. Ale teď jsem úplně sám. Zvládnul jsem pohřeb, všechno, a až doteď jsem, zdá se, "fungoval".

Podle různých „moudrých hlav“, které nás zaplavují nejrůznějšími informacemi, nám pití mléka a konzumace mléčných výrobků neprospívá. Hlavně nám, dospělým. A tak nám ho nedoporučují, prý mléko, jogurty, sýry, jídla s mlékem atd. nám nedělají dobře, ba až škodí. A jak mnohé oblbuje záplava nerůznějších léčitelů, ezoteků, věštců, kartářek a jiných podnikatelů s lidskou hloupostí - tak stejně působí i kvantum nejrůznějších rádobydietologů, rychlokvašených výživových poradců.

Tak vás zase zdravím, milá Danielo a neznámí, kamarádky a kamarádi, mám za sebou pár hodně nepříjemných dnů. Nejsem nějak moc stará, ale zase už taky žádná mladice. A mám děti. Tak si říkám, že třeba už se nikdo, kdo by se mnou chtěl žít, nenajde. Ale zase žít takhle ve lži, to nedovedu. Když jsem nic nevěděla, to bylo jiné.

Bude mi šestadvacet, a myslím, že vypadám docela atraktivně. Studuji kombinovaně vysokou a současně mám dobrou práci. O přátele nemám rozhodně nouzi. Jenže mám smůlu se sexem. Já totiž pro milování potřebuju víc než jen „někoho“, koho třeba ani moc neznám, jen proto, že je zrovna příležitost. Ale chtěla bych mít opravdovou lásku, partnera, se kterým je mi dobře, kterému budu věřit. Ale asi jsem už mimo…

Možná, že mi napíšete: „Co byste chtěla, to je normální“, ale mně to přeci jen vadí. O co jde, konkrétně hlídám jako babička moje dvě vnoučata. Dcera s manželem odjeli na měsíc služebně do zahraničí. Tak bydlím tedy u nich a starám se. Děti jsou v pohodě, hodné, a já to taky zvládám. I když k tomu ještě musím chodit do práce.