Celý život bydlíme na vesnici a máme spoustu zvířat, koně, kozy, drůbež… Baví nás to, je to náš styl života. No, ale nedávno se k nám přistěhovali lidé z města. V rámci přiblížení se k přírodě, ale zjevně nechtějí zas až tak moc blízko. Na všechno si totiž neuvěřitelně stěžují.

Dobrý den, předem moc díky Kudlance za otištění a současně se omlouvám, že jsem neposkytla všechny informace. Je toho tolik, a já jsem vás nechtěla zbytečně zatěžovat detaily. Ale třeba právě ty detaily jsou mnohdy důležité, i když mně se zdají zcela banální…Taky - třeba je opravdu chyba ve mně?

S mým partnerem bydlíme už přibližně dva roky spolu a oba moc rádi pořádáme večírky, zveme známé na různé hry, karty, společné sledování filmů a tak. Máme celkem velkou skupinu lidí kolem sebe, a tak se u nás pořád něco děje. Problém ovšem nastal, když jsem se tak nějak pohádala s jeho kamarádem Michalem.

Naše společnost nám velice lehce umožňuje se vyhnout tělesným aktivitám, což má ale pro naše zdraví negativní důsledky. V garáži si vlezem do auta, vylezem v práci, děti odvezeme i přivezeme ze školy autem… Na výlet se autem (či jiným přibližovadlem) také vydáváme bez nějakého extra pohybu… A pak se stane, že nám svaly, které nepoužíváme, začínají zakrňovat. Dalším, následným problémem, je  ta ohavná a nenáviděná obezita...

S manželem jsme spolu už čtrnáct let, a vše nám, dá se říct, dobře klape. Máme tři děti na základní škole, a oba jsme zaměstnání. Hezký byt, slušné auto, nechybí nám ani pes. Prostě taková normální rodinka. Problém je, že manžel se ke mně v poslední době chová "divně".

Bude mi 32 a po skoro sedmi letech jsme se rozešli s přítelem. To už vlastně bylo takové manželství bez papíru, ale on stále prohlašoval, že „zatím“ nechce mít děti, že ano, ale jednou, později. A tak jsem prostě jednou řekla konec…Ale ještě jsem ani neměla odstěhované věci a už tam měl novou a dokonce se mi podařilo je přistihnout „in flagranti“.