Je to něco přes pět let, co jsem byla znásilněna, a stále se z toho nemůžu dostat. Bylo to opravdu strašné a hnusné, ale dostala jsem se z toho. Jenže – nedokážu být normální ve vztahu. Tedy - je pro mě neuvěřitelně obtížné mít jakýkoli vztah, natož pak nějaký sex. To pak už dopadne průšvihem.

Můj syn měl ve čtyřech letech příšerný úraz, všechno ale dobře dopadlo, zaplaťbohu. Až na jednu věc - doktoři mi po operaci řekli, že je možné, že nikdy nebude moct mít děti... Syn si na úraz a ani nemocnici vůbec nevzpomíná a já nikdy neměla důvod mu to připomínat.

Na škole jsem chodila do kruhu s Petrem. Prakticky celou vejšku jsem do něj byla zamilovaná, ale nikdy se nic nestalo, neb mi to tehdy připadalo nevhodné. Petr byl všechno – milý, chytrý, pohledný, vždy připraven komukoli pomoci. Já husa si myslela, že on je prostě pro mě nedosažitelný. Po škole jsme se nijak nestýkali, občas jsme si vyměnili přání k vánocům, narozeninám, ale jinak nic.

Když jsme se brali, byli jsme oba vysokoškoláci – já končil, ona v druháku. Následovalo nádherných osmnáct let. Děti jsme neměli, protože jsme oba měli před sebou kariéru a taky jsme si chtěli „něco užít“. Zkoušel jsem to asi dvakrát – zeptat se, jestli by „už“ neměl být čas na rodinu. Ale manželka měla vždy nějakou výmluvu. Teď musíme dokončit tohle, teď máme před sebou nádhernou cestu…

Milá Danielo a vy všichni ostatní, nevím si rady, tak se obracím na tebe a váš „spolek moudrých“. Našla jsem adresu tvého webu, a rozhodla se napsat. Jde o to, že je mi přes čtyřicet a čekám dítě. Všechno je ale složitější, než jen věk..

Pět let pracuju v naší firmě v účtárně. Je nás tu kolem dvaceti a máme opravdu vynikající pracovní kolektiv. Jenže naše šéfová jde do důchodu a tak se nyní hledá nový šéf. No, a v tom je ten problém. Jako jedním z posledních tří možných kandidátů je můj bývalý partner!!!

Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak dostat svého dospělého (pětadvacetiletého) syna z bytu? Nikde nepracuje, ani korunou na nic nepřispívá, a jen pořád mně i malé dcerce nadává, vyhrožuje. Nemá tu už trvalý pobyt, ale z bytu odejít odmítá. Když jsem mu neotevřela, dělal za dveřma scénu pro sousedy.

Kudlanko, a kamarádi, mám k vám prosbu o radu…. víc než osm let jsem byl ženatý, tři malé děti, plno práce své a ještě další mezitím. Manželka totiž měla práci těžkou – manažerka ve velkém podniku, zapřažená od vidím do nevidím, věčně někde ve světě… takže tu jakoby „ženskou“ už doma nezvládala. Proto jsem si našel navíc „práci na doma“, abych mohl být doma co nejvíc, která se pak stala i tou mou hlavní.