Synovi je 31 let a v létě se bude ženit. Jeho nastávající manželce je 29 a má už čtyřletou holčičku. Seznámili se spolu před dvěma lety a už rok a půl spolu žijí ve společné domácnosti. Klape jim to, jsou ještě stále zamilovaní. Tu maličkou má syn velmi rád, i my s manželem jsme ji velmi dobře přijali a bereme ji v podstatě jako naši vnučku.

Nevím, co mám dělat. Je mi teď 36 let, manželovi 43, jsme svoji šest let. Po čtyřech letech manželství jsme se rozhodli, že si pořídíme dítě, a hned jsme se o ně začali pokoušet. Když jsem více než rok stále nemohla otěhotnět, navštívili jsme lékaře. Podstoupili jsme různá vyšetření a výsledek byl neúprosný: manžel je neplodný. Já jsem v pořádku, z mé strany žádný problém není. Trvalo mi dlouho, než jsem ho přesvědčila, že se musí nechat vyšetřit i on, ne jenom já. Konečný výsledek ho totálně zdrtil.

Ahoj kudlanko, nejsem žádná sufražetka nebo feministka, ale rozhodně věřím v rovnoprávnost žen. Pracuji ale ve velké firmě, kde většina zaměstnanců jsou muži. A pracuji zjevně velice dobře, neboť jsem byla navržena na celkem vysoké povýšení. Problém ovšem nastal, že si vedení nemyslí, že bych měla respekt a autoritu v tomto ryze pánském kolektivu.

Mám kamarádku, bude jí čtyřicet, kterou manžel skoro patnáct let podváděl, s jednou ze svých milenek i čekal dítě, ta ale dítě potratila. (Začal si s tou druhou ještě před svatbou s kamarádkou, a nepřestalo to asi dosud.) Skoro celou tu dobu se jí ptám, proč s ním je. Nedokázala mi odpovědět, prý si na to musí přijít sama, musí přijít ten správný impuls na to, aby ho konečně poslala do pryč.

Milá Kudlanko, milí neznámí - kamarádi a kamarádky, potřebuju radu. Jedná se o mého exmanžela, ale hlavně o mého syna. Tedy, alkohol hrál v životě mého bývalého vždy velkou roli, pokud vím, denně pil již od svých šestnácti let. Naštěstí už je to můj bývalý manžel, a tak je mi teď jeho zdraví úplně šumák. Jedná se mi ale o syna!

Je mi už 24 a myslím, že vypadám docela atraktivně, mám dobrou práci, o přátele nemám rozhodně nouzi. Ale bojím se, že zůstanu sama. Jedná se mi totiž o sex… Prostě pro to potřebuju víc, než jen letmé setkání a šup do postele, já to jen tak rychle neumím. Potřbuju někoho, koho budu opravdu milovat a věřit, že on miluje mne, někoho, s kým je mi dobře. Jenže – většina mých partnerů nevydrží čekání. Respektive se ještě takový nenašel.

Mám pětiletého syna, který je trošku divoký. Já si uvědomuju, že je víc živější než ostatní děti, ale myslím, že je lepší mít živé dítě, než nějakého pasivního, ufňukaného ňoumu. Přesto bych se chtěla zeptat, jaký máte názor na následující situaci. Syn je docela fajn, ale nejvíc vyvádí, když jdeme nakupovat.

Potkala jsem úžasného muže. Nevím, zda to znáte, ale prostě všechno klaplo okamžitě. Máme stejné zájmy, koníčky, líbí se nám stejná hudba, filmy, sex je úžasný. Chodili jsme spolu rok a půl, a před Vánoci jsme začali i bydlet spolu. Tak, a teď to negativní. On je tři roky rozvedený. Z prvního manželství má 12 a 14 leté děti.