Dobrý den, přátelé, píši vám, protože bych se chtěla informovat na jistou vzniklou situaci. Dovolte mi ji popsat. Přítel a jeho kamarádi si v Praze pronajali byt 3+1 za 17.000 Kč/měsíc. Bohužel v tomto bytě nejsou spokojeni (nájem vůbec neodpovídá vzhledu a vybavenosti bytu, majitel se evidentně nesnaží o to, aby jeho podnájemníci žili v pěkném bytě), a proto si chtějí co nejrychleji sehnat nový podnájem.

Mám takový problém... Jsem docela fest hnusná na svého přítele. Ale napíšu to od začátku. Chodíme spolu necelé 2 roky, skoro tak dlouho spolu bydlíme u mých rodičů. Tam jsme ale skoro pět dnů v týdnu sami. Vychováváme spolu i mého syna, který je ve školním věku.

Asi takhle bych měla vykřikovat.... Něco jako bylo dřív, hodně dávno dřív, když jezdívali ulicemi dráteníci či brusiči: "Drátováááát, hrncééé, nožééé, brousííííít..." Nojo, ale tyhle doby jsou dávno ty tam, proto budu zas chvilku normální (pokud to zvládnu) a budu vám všem nabízet svoje přebytky, se kterými si už nevím rady,  jen slovy a obrázky :-)))

Nejsem si jistá, co se se mnou děje. Je mi čerstvě 40, nikdy jsem nebyla vdaná, nikdy jsem neměla žádné děti, a přitom si celý život přesně tohle přeju. Rodina, milující manžel, kolem několik dětí … Chodim teď vážně s přítelem, cca 10 měsíců. Je hodný, milý, chytrý … a miluje mně. Jenže.

Od první třídy se kamarádím s Monikou, je to tedy moje nejlepší a dlouholetá kamarádka. Byly jsme si vždy hodně blízké, lepší než sestry. Mohly jsme si navzájem vždycky všechno říct, taky jsme se na sebe mohly spolehnout. Život nás sice trošku rozdělil – bydlíme každá na opačném konci Prahy, ale náš vztah tohle nijak neovlivnilo.