Vážení, je nás v kanceláři pět. Tři muži, dvě ženy. Jeden z mužů už má před důchodem a on je ten, kvůli kterému vám píšu. Pracuju tam už víc jak čtyři roky a donedávna bylo všechno v pořádku. Ale pak se najednou ten člověk začal měnit. Ani ne tak vzhledově, jako že zapáchá. Vším - potem, vyčichlým pivem, špínou, špatným zažíváním. On totiž prdí. A bohužel to tak, že nic neslyšíte, ale najednou dostanete strašnou pumelici do nosu. My sice ječíme, ale on říká, že za to nemůže, že to ani nevnímá.

Tenhle problém, tahle někdy i "Sofiina volba", kdy si máme vybrat jednu z méně zlých možností, nás vlastně pronásleduje celý život - někdy v malé, někdy velké míře. Ovšem, to, co je pro někoho malé, pro jiného může být téměř neřešitelné dilema... Ať je to nutnost zbavit se některých hraček, vybrat si mezi táborem, kam jedou i ti, co šikanují ostatní, nebo prázdniny s věčně naštvanou babičkou. Vybrat si mezi dvěma nezajímavými školami, když na tu vysněnou vás nevezmou. A přituhuje: vybrat si toho, co mne vábí, ale asi to bude holkař, a budu nešťastná, nebo neuvěřitelně nudného, co slintá, ale máma říká, že se s ním budu mít dobře... A tak to jde furt a furt... Někdy je to dilema snesitelné, někdy neřešitelné a my jen prostě na něco poslepu sáhneme.

S manželem jsme spolu přes 15 let. Z minulého manželství má dceru, které je teď 28. Dcerka je a vždy byla poměrně dost problémová, sobecká, namyšlená; vše muselo být zásadně po jejím a z normálních věci vždy dokázala vytvořit drama hodné Hollywoodu. Ale naučili jsme se, jak s ní vycházet, aby to bylo pokud možná v poklidu. Ale - o co se jedná teď: manžel je nemocný a bude v nemocnici ještě cca 2-3 týdny (bude nutná operace).

Chtěla bych se zeptat, co si myslíte o moji situaci, případně, pokud se vám něco podobného stalo,k jak to řešíte. Dívala jsem se na stránky, které se mému problému věnují, ale raději bych četla názory lidí, kteří jsou přeci jen trochu “mimo”. Jak to berou oni.

Ahoj přátelé, chtěla bych se zeptat, co mám dělat, když na mě někdo venku vulgárně pokřikuje a fotí si mě. Jak se to stalo: byla jsem si odpoledne v parku zaběhat. Absolutně nejsem ten typ, co by běhal jen v podprsence a mikro-kraťasech, jsem oblečená úplně normálně ve sportovním. A vypadám taky úplně normálně, žádná vyzývavá barbína.

Milí čtenáři a čtenářky, milá Kudlanko, využívá anonymity a rád bych se poradil s mou zoufalou situací… S manželkou jsem spolu 36 let, vlastně od ranného mládí nás obou, a prakticky nemáme žádné problémy. Ani jsme nikdy nic neměli, oba jsem takové klidné tiché povahy. Jenže mě je teď 55 let, a strašně jsem se zamiloval do mladší ženy. Přišlo to absolutně najednou, jsem z toho úplně mimo...