Chápu, že bruslím na tenkém ledě (mj. zrovna dnes jsem viděla jednu paní, chudinku, to vám byl veletoč, než na té zmrzlé louži přistála), a jedno je jisté, že si tímhle o průšvih asi koleduju... I když - vzhledem k tomu, že Velikonoce přede dveřmi, tak co? Našla jsem totiž hezký dopis poměrně starého data (kdyby tam nebylo zvrchu datum, ani bych tomu nevěřila -  že byl psán před patnácti celičkými léty). Kupodivu se pisatel ani moc nezměnil. Ovšem, zase se nedá říct, že by léty zmoudřel - ale: cožpak se to někdy dalo říct o některém z těch našich "kluků"?

Milá Danielo, poradila jsi dobře mnoha lidem, zkus poradit i mě. A prosím pochopitelně o radu i vás všechny: Je to asi tři měsíce, co jsem se zeptala svého manžela, jestli mu nějak nemůžu pomoct. Viděla jsem, že nestojí za nic, ani s dětmi nějak zvláště nekomunikuje.. Normálně se ho raději na nic neptám, protože jeho odpovědi znám dopředu. Má se špatně, raději se nemám ptát, protože to je pracovní a tomu bych nerozuměla. A jen oznámil, že na něj nemám s ničím naléhat ani spěchat, protože se zrovna nachází ve složitém období. Doba je zlá, chápu, ale...

Dobrý den, dámy a pánové, lide opsený, mám k vám velkou prosbu o radu, jak jinak. Mám syna, bydlí daleko předaleko, a on mi stále naříká na svýho milovanýho čubáka. Je to kříženec knírače a pudla. Mají velkou zahradu, kde se pes skvěle proběhne, ale pochopitelně, že také s ním chodí ven. Je mu cca 10 let.

Dobrý den, deset let jsem vdaná, a i když nemáme společné děti, máme psa a to je ten problém. Tedy, manžel má dítě z předchozího vztahu, o které jsem se doteď starala jak o vlastní. A to mne také přimělo to tak dlouho vydržet. Velmi brzo jsem pochopila, že je to je neskutečný manipulátor a snad i psychopat. V průběhu let mě téměř zadupal do země a já už chci pryč z toho neustálého psychického týrání.

Dobrý den, jako by nestačilo, co se ve světě děje. Jsem absolutně bezradná, nikoho, s kým bych se poradila, nemám. Tak třeba mi poradíte. Jsem už deset let vdaná, je mi 35 let, manželovi 46, máme spolu dvě děti, osm a pět let, a psa. Takové normální manželství. Do minulého týdne. Bohužel jsem se koukla manželovi do telefonu a našla zprávy od naší společné kamarádky. Posílali si nahé fotky a domlouvali se na dalším setkání.

Díval jste se někdo na začínající seriál „Hlava Medúzy“? Podle mě je to nejhorší krimi, co jsem od Čechů viděla. Proti tomu jsou i ty novácký kriminálky bomba. Případům prvního oddělení to nesahá ani po paty, a to ani co se týče napětí, což je dost smutné, o vyšetřovacích postupech snad nemá cenu psát. Je to nudný, nelogický, naprosto nerealistický.

A máme polovinu ledna. Nemusím psát o tom, jak čas děsně letí, to všichni vidíte sami. Moje dnešní téma  je – novoroční předsevzetí. Tedy spíš jejich plnění. Máme za sebou už kus ledna, a mě by zajímalo, jak jste na tom? Co jste si pro letošní rok přáli vy? A jak vám jde plnění novoročních závazků? Jestlipak jste někdy byli fakt úspěšní?

Oba, manžel i já, jsme už v důchodu. V současné pandemické situaci se nám poštěstilo, že máme tady u nás v ulici, stejný pár, také důchodce, s nimiž se teď dost kamarádíme. Oni ani my se s nikým jiným nestýkáme, takže se bavíme jen takhle občas ve čtyřech. Oni přijdou k nám, my k nim, a celou tu pandemii máme někoho, s kým si povídat.