Je to dva roky, co jsem se oženil. Opravdu z lásky. A taky jsem věřil, že všechno zvládnu a překonám všechny překážky. Už i za to, že píšu o překážkách, tak se na sebe zlobím. Jde totiž o to, že moje manželka přišla do manželství s 18ti letou dcerou. Ano, měla ji velmi brzy, v 16, a navíc nedobrovolně. Problém ale je, že ta dcera je mentálně zaostalá, zhruba tak na úrovni čtyř až šestiletého dítěte. Jenže tělo a hlavně sílu má té osmnáctileté. A navíc je jí docela kus…

Bylo asi půl sedmé ráno, když jsem otevřela oči a nebyla v tmavém přeplněném kupé vlaku, kde jsem nikomu nerozuměla. "Tam" byla zimní doba,  všichni kolem byli narváni do teplých bund, na nohou měli silné pevné boty, a i já byla stejně navlečená. Na jedné ruce jsem držela asi tak jedenapůlleté dítě, druhou jsem držela svázané lyže. Zvolna jsem se prodírala uličkou, hledala nějaké volné místo.

Ráda bych se poradila s problémem, který asi dnes trápí hodně lidí. No, myslím ty, co spolu chodí, nebo začali teprve spolu chodit. Tak ti, kteří spolu už bydlí, to mají teď v karanténě určitě daleko jednodušší, než ti, kteří spolu zatím jen chodí a příležitostně se navštěvují. My s přítelem žijeme zhruba hodinu od sebe. Než začal řádit covid, tak jsme vždycky trávili celé víkendy spolu, jenže přítel se teď bojí, že když se sejdeme, tak se vzájemně nějak nakazíme, takže každý zůstáváme zavřený ve svém vlastním bytě a nevidíme se.

Pro rozhovor a odpovědi na dotazy dětí pečlivě volte zdroje informací. Nenechte se ovládat bulvárem nebo konspiračními weby. Weby ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví poskytují informace, které jsou ověřené a aktualizované. Dle věku dítěte volte vhodná slova, nedramatizujte, řekněte, že se jedná o nové onemocnění, na které se hledá lék, a že už známe postupy, jak snížíme možnost nákazy.

Vědci se aktuálně shodují na tom, že virus může být šířen už ze vzdálenosti dvou metrů, pokud někdo zakašle do vzduchu. Proto je lépe si spolu povídat „v odstupu“. Pokud tedy nezvolíte raději bezpečný telefon… Stejně tak je nebezpečné sahat na všechno možné, tedy na všechno, na co jsme dodnes byli zvyklí – na zábradlí, madla, držáky, na kliky, knoflíky u výtahů, na sedadla v autobusech, metru, na madla vozíků v sámoškách, na cizí židle, stoly, a co já vím ještě.

Pracuji ve stejné advokátní firmě, jako Anna, která shodou okolností i bydlí ve stejném domě jako já. Mluvíme spolu, textujeme si, Anna se mi velice líbí, a je mi s ní dobře, tedy pokud si spolu třebas na chodbě v práci povídáme, nebo zajdeme do vedlejší kavárny. Problém je, že žije s přítelem, se kterým je už čtyři roky. On pracuje někde ve skladu. Někdy spolu mluvíme i telefonicky, ale to jen tehdy, když se to Anně hodí.