Každé cestování autem sebou přináší i případné závady a nutné opravy, zejména když většina cest je v terénu. S rostoucím počtem ujetých kilometrů se zvyšuje i riziko nějaké drobné havárie. Cestou do Bajram Curri nám prasklo táhlo od stabilizátoru. Boucháním do podvozku nám oznamovalo, že něco není v pořádku. Když už bouchání někde pod autem nepřestávalo, museli jsme najít místo, kde se Tom podíval, co se děje.

Dnes v zemi zaslíbené naposled. Ráno jsme si tedy sbalili kufříky, nalodili se do autobusu a vyrazili kousek za Betlém navštívit venkovské sídlo Heroda Velikého, kteréžto si pojmenoval se skromností sobě vlastní – Herodion. On Herodes opravdu nebyl troškař. Vzpomeňme například Druhý chrám či Caesareiu...

A je tu ráno šesté a my míříme opět do Jeruzaléma. Tentokrát na opačnou stranu údolí Kidrónu, na Olivovou horu. Jdeme tak trochu proti proudu času a naše dnešní – křesťanské – putování začneme v kapli Nanebevstoupení.

Po dni stráveném ve městě vyrážíme do přírody. Odbočíme z dálnice č. 1, která spojuje Jeruzalém s údolím Jordánu, a je všude kolem nás. Poušť. Judská. Na západě ohraničená Judskými horami, na východě Mrtvým mořem, na jihu přechází v poušť Negevskou.