Rukopis, zvaný Voynichův, je mnohými považován za nejzáhadnější knihu světa. Proč? Protože se jej desítkám odborníků, vědců, kryptologů, lingvistů a matematiků dosud nepodařilo rozluštit. Pokusů o jeho rozšifrování proběhlo nespočet, stejně jako bylo předloženo nespočet teorií vysvětlujících jeho obsah či původ. Voynichův rukopis je obestřen mlhou tajemství. Je autorem rukopisu Leonardo da Vinci? Byl snad rukopis sepsán v Praze? Nebo se jedná o pouhý žert s neexistujícím písmem, které nemá žádný význam?

Když se tak dívám kolem sebe, chce se mi jadrně klít, slyším-li, co nám naši politici a média říkají. Téměř vše, co udělají, by si zasloužilo přetavit v satiru, protože nic jiného se s tím dělat nedá. Jak říká Hannlonova poučka: „Nehledejme u politiků zlé úmysly tam, kde je vysvětlením prostá lidská hloupost“. Před deseti lety poprvé vyšel můj román Klášterní madrigal, v němž si dělám legraci z byrokratů, nadutosti, zbytečnosti a také z pokrytectví. Za těch deset let se nezměnilo vůbec nic.

Sám objev očkování je velmi starý. Všechno začíná jménem Edwarda Jennera. Tento britský vesnický lékař se proslavil zavedením první vakcíny proti pravým neštovicím. Edward Jenner už od dětství slýchal, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, těmi pravými nikdy neonemocněly. Z toho vyvodil, že kravské neštovice vytvářejí u lidí odolnost proti pravým (černým) neštovicím. Mj. pokud nevíte, tak černé neštovice byly v řadě případů smrtelné...

 

Papírové peníze jsou v současnosti považovány za něco zcela samozřejmého. Jejich existence a běžné používání je ale věc z historického hlediska poměrně nová – dlouhou dobu byl totiž využíván výměnný obchod a také mince, vyrobené z nejrůznějších kovů. Zatímco v Číně se papírovými penězi platilo už cca kolem roku 900, Evropa si na první bankovku na papíru musela počkat až do léta roku 1661.

Po první světové válce, na základě Versailleské smlouvy, získal český stát od Německa dvojici přístavů Moldauhafen a Saalehafen - abychom po překreslení hranic v poválečné Evropě měli otevřený přístup k moři. Česko má přístavy svěřené k užívání až do roku 2028. Hamburk se ale od první poloviny 20. století zásadně proměnil, a z kdysi průmyslových přístavních území na okraji města jsou dnes lukrativní pozemky.