Moje nejlepší kamarádka Kytka miluje věnečky. (Znáte je – ty z odpalovaného těsta a s krémem.) Je schopna sníst deset věnečků během chvilky. Vypadá ovšem úžasně a postavu má jak modelka. Nevím, jak to dělá, protože když jí něco přinesu, vždy všechno zblajzne na počkání.

Rozdělené tábory v evropských státech na sebe plivou (viz brexit), ale naše kampaň pražské kavárny i prezidenta je ještě hnusnější a překoná ji snad jen bezmezné štvaní americké prezidentské kampaně. Vše to ukazuje na nedostatek občanské sounáležitosti a shody cílů. Zájmy, které jsou většinou mimo domov, převažují nad zájmy domova. Příčinou jsou především vyznávané hodnoty, ve kterých chybí zájmy společnosti.

To jsem si snad ani nezasloužila :-))). Každopádně všem díky, a moc! Já poslední dobou jsem taková výprodejová, bazarová, i přes vedro a dusno, co donedávno bylo, se cejtím víc než přešlá mrazem - ale tohle působilo fakt jak ten nejlepší životabudič. Však je mi taky hned o moc a moc líp a dokonce jsem dnes kašlala jen dvakrát :-).

Test pleťových krémů, který provedla dánská spotřebitelská organizace Forbrukkeradet Taenk (FT), přinesl zajímavé výsledky. Větší část krémů je sice v pořádku, 8 z 53 však stále obsahuje nebezpečné endokrinní disruptory. Některé z krémů se proti předpisům provinily již v dřívějších testech a najdou se mezi nimi i ty z pultů českých obchodů.

Úsporný život s minimálními náklady a bez dluhů je děsivým snem ekonomů. Dnešní liberální ekonomové se nemohou odtrhnout od vize nekonečného růstu materiálních prostředků. Zodpovědní občané, kteří si šetří na období nezaměstnanosti nebo na stáří nepatří do tohoto světa. Naopak zcela systémově se chovají ti, kteří se zadlužují. Na nekončícím plýtvání je založena celá ekonomika: zisky, zaměstnanost a daně státu.

Tohle mne napadlo, když si mi už několik lidí stěžovalo na svoji nespavost. Já jsem totiž spací vagon, a stejně tak moje dcera; a zřejmě to bude naše rodové dědictví z máminy strany, po jejím otci. Moje máma se za svobodna jmenovala Klímová. Význam tohoto jména lze najít hned dvojí:

Tak neuvěřitelné se stalo skutkem, jak psával Bohumil Hrabal ve svých knihách, a volby dopadly jinak, než psaly všechny ty výzkumné agentury. Což by nebylo tak divné, tyhle „výzkumné agentury“ jsou tak okatě nakloněné na tu či o u stranu, že je to za posledních dvacet let vlastně pravidlem.

Sobotní volby celkem nic zásadního nerozhodovaly a zoufalství z jejich průběhu a výsledků je zbytečné. Ale děsí mě atmosféra ve společnosti a zjištění jak moc mi připomíná léta, která jsem považoval za dávno minulá. Osmdesátky byly taková zvláštně zatuchlá doba. Vlastně se lidé neměli tak špatně, žádné velké násilí tu neprobíhalo, ale stejně člověk z atmosféry vnímal něco hodně nezdravého.