Asi žádné téma v posledních dnech nerezonuje v celospolečenském diskurzu tolik, jako otázka (ne)přijetí padesáti syrských sirotků. Zatímco si politici na obou stranách pomyslné uprchlické barikády snaží na tématu nahnat body před volbami, všichni zúčastnění zapomínají na podstatnou věc. Nebavíme se totiž o žádné konkrétní padesátce dětí, ale jen o jednom nepříliš domyšleném nápadu jedné europoslankyně.

Cítíme se dobře a máme chuť utrácet. Jdeme si pro litr mléka, ale odneseme si plnou tašku. Způsob nakupování je předvídatelnější, než si dovedeme představit, a supermarkety toho využívají ve svůj prospěch. Průzkum nakupování ve čtyřech supermarketech Spojeného království, který provedla britská organizace Which? ve spolupráci s psychologem, umožňuje nahlédnout do toho, co nás v obchodech ovlivňuje. Praktiky obchodů nejsou nutně špatné – některé nám naopak usnadňují najít rychle to, co potřebujeme.

28. říjen 1918 je příkladem obnovení státu - v trochu jiné podobě - který tu existoval už dříve a byl kdysi ztracen. Měli bychom se spíše ptát, proč musel být stát obnoven? Proč byl ztracen? To je pro dnešní dobu poučnější. Příklady z historie nejsou jen podpůrné argumenty politických tezí, jsou použitelné jako vzory opakujících se situací. Jakými je i nehájení svojí svébytnosti. Ano, nejprve je zapotřebí si uvědomit svoji někdejší svébytnost, kterou mnozí neuznávají tvrdíce, že jsme předtím ani svébytní nebyli.

Znáte tenhle vtip? Češi mají tři slavné Jany – Jana Husa, Jana Žižku a sv. Václava. No nic… Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935) byl český kníže z rodu Přemyslovců. Knížetem se stal v roce 921, do roku 925 za něj vládla matka Drahomíra, spolu s Václavovou babičkou, sv. Ludmilou, kterou Drahomíra nakonec nechala zavraždit. Byl to Karel IV., otec vlasti, který vyzdvihl osobnost sv. Václava jako patrona české země - pro jeho asketickou zbožnost, vzdělanost a pracovitost.

Achich ouvej, zase ten svátkovací článek vychází později... Ale snad mne kvůli tomu zcela nezavrhnete :-))) A teď o počasí: nejen déšť, ale i hrozivé zprávy o něm teď prší jedna za druhou. Ještě že ty nejhorší zprávy se netýkají zrovna nás... Jsem moc ráda, že nežijeme v zemi, kde se každou chvilku vyskytne nějaký ten hurikán. A taky, že naše domy jsou podstatně bytelnější, a tedy ne tak lehce zfouknutelné...

Nevím, jak jinde, osobně jsem registrovanej jen na seznamce "stesti.cz", ale mám děsivej dojem, že ten nešvar se vyskytuje téměř všude. A jsem z toho z hloubi duše vzrušen, pobouřen, znechucen. Jak si vůbec ještě v dnešní osvícené době může někdo dovolit, zcela veřejně uvádět rubriku "pohlaví" a dokonce podle toho diskriminačně rozlišovat? Vždyť tím přímo nehorázně uráží stovky mužů, kteří se cítí být ženami a stovky žen, které se cítí být muži!

Čeština je jazyk nesmírně bohatý a hravý. Existuje mnoho ryze českých rčení, která ani pořádně nejdou přeložit jiných jazyků, a která tvoří nezbytnou součást českého folkloru a jsou používána už po generace. Dost možná, že když rčení říkáte, nejspíše ani nepřemýšlíte nad jejich významem nebo nad tím, jak  to které zrovna vzniklo. Přečtěte si o několika z nich – třeba vás pobaví, jak to vlastně bylo...