Nepřekonatelný zážitek má za sebou určitě nejedna Iveta (7.6.), o tom, kolik na koncertu bylo Slavojů (7.6.), už by se dalo polemizovat, protože to je jméno hodně neobvyklé. Prvně zmíněné jméno, jenž má několik variant (Yveta, Yvetta, atd) je ženským protějškem německého Ivo a v překladu znamená “tisový luk”. V dnešní honbě za stále štíhlejšími těly může dávat do vínku svým nositelkám postavu štíhlou jako proutek. Staré slovanské jméno Slavoj lze vyložit jako “slavný”. 
   A máme tu nejslavnější pranostikový den v roce: kdo by neznal Medarda (8.6.) a jeho kápi. Jméno samo je patrně již franského původu a jeho první část vychází maht a znamená "moc". Proto nejspíš určuje počasí začátku léta. Jak se zdá, tak letos nezaprší a zrovna jsme si doma s Honzou říkali, že to je docela v pytli. Léto bude teď 40 dní a pak už přijde podzim. Snad se mýlíme, i když na druhou stranu, mně by stačily teploty tak kolem dvaceti stupňů a lesy plné hub. 
   Hodně oblíbené jméno ve slovanských zemích je Stanislava (9.6.). Jeho nositelka má “upevnit slávu” nebo se “stát slavnou”. Proto ho nejspíš nosí ženy sebevědomé, které mají pevnou vůli a jdou za svým cílem. 
   Latinské slovo “margarita” označuje “perlu” a jméno Gita (10.6.) vychází právě z něj. Jde o zdrobnělinu Margity a to není nic jiného, než naše Markéta, jejíž čas teprve přijde - až bude házet svůj pověstný srp do žita. To mi připomíná, že budu muset nějaký jet koupit, protože tráva na naší zahrádce narůstá do extrémní výše a mohla bych tam zabloudit. 
   Další hodně neobvyklé jméno u nás: Bruno (11.6.), první kdo se mi vybavil, byl pochopitelně Giordano Bruno, jenže tam bylo jméno příjmením. “Hnědý” je překlad tohoto staroněmeckého jména a podle toho bych tipovala, že jeho první nositelé měli co do činění s půdou. 
   Volné víkendové dny budou patřit všem Toničkám a Toníkům. Antonie (12.6.) a Antonín (13.6.) slaví svůj svátek téměř současně. Obě jména mají pochopitelně stejný původ v latinském Antoninus a znamenají "patřící Antoniovi". Můj báječný dědeček byl Antonín, takže mám k tomuhle jménu blízko a vždycky když ho zaslechnu, vzpomenu si, jak k nám jezdíval v neděli na oběd a my sváděli líté boje u stolního hokeje nebo se obehrávali i s mými rodiči o desetníky v bulce (hra podobná žolíkům). Až v posledních týdnech života už k nám nejezdil tak rád. To proto, že pod koly auta skončil můj “psí bráška” (jsem jedináček) a děda k nám jezdil přeci hlavně kvůli němu…
pavla@kudlanka.cz